Olina (22): Vášeň pro tajemné příběhy se vyplatila. Z mých představ se začala stávat realita

Mám vlastní blog, na kterém polemizuji o nadpřirozených věcech. Nejsem sice žádný vědec, ale mám slabost pro nadpřirozené a tajemné věci.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (26): Večerní focení na hřbitově změnilo můj pohled na zmrtvýchvstání

Vášeň pro tajemné příběhy

Už někdy ve svých třinácti letech jsem si zapisovala své myšlenky. Měla jsem velmi ráda horory. Zatímco moji vrstevníci se báli na strašidelný film jen podívat, já si některé scény přetáčela zpět. Časem mě to navedlo k tomu, že jsem si vedla svůj strašidelný deník, do kterého jsem si zapisovala vlastní strašidelné příběhy.

Kolem svých devatenácti let jsem si založila amatérský blog na internetu. Dokonce jsem tam měla pár stálých návštěvníků. Ze všeho nejraději jsem si s nimi vyměňovala různé myšlenky. Nejlépe na téma duchů nebo nadpřirozených bytostí. Do jaké míry jsem tomu vlastně věřila, se dá velmi těžko říct.

Zkrátka mě to bavilo. Fantazie mi jela na plné obrátky. Po dvou letech se můj web stal více navštěvovaným a já jsem téměř pro nic jiného nežila. V práci jsem si odseděla pracovní dobu a nemohla jsem se dočkat, až přijdu domů a zasním se do příběhů druhých lidí.

Mohlo by Vás zajímat:

Světlana (62): Koupili jsme si na důchod malý domeček za městem, kousek od hřbitova, zdá se, že nás v domě bydlí víc

Procházka na hřbitov

Rodiče pro to sice příliš pochopení neměli, ale nesnažili se mě od toho odradit. Měli asi jinou představu o tom, co ze mě vyroste. Mě to nechávalo chladnou, protože moje vášeň byla tak veliká, že mi bylo vážně jedno, kdo si co o mně myslí. Jezdila jsem za nimi, ale náš vztah začal být odtažitý. Chtěla jsem to napravit.

Když mě matka jednou pozvala, abych s nimi jela na chalupu, kývla jsem. Bylo jasné, že počítač pojede se mnou, abych se tam večer nenudila. Na chatě jsem bohužel zjistila, že jsem zdroj pro nabíjení nechala doma. Seděla jsem s rodiči tupě před televizí, což jsem ze srdce nesnášela už od dětství.

Šla jsem se tedy večer sama projít po okolí, kde jsem dlouho nebyla. Jako fanatik pro tajemno jsem si to namířila rovnou na hřbitov. Sedla jsem si na lavičku před hřbitovem, zapálila jsem si cigaretu a vychutnávala jsem si to hrobové ticho. V jednu chvíli zafoukal chladný větřík a do mě se dala zima. Z menší vzdálenosti jsem slyšela dav lidí.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (52): Bydlení u hřbitova děsí všechny naše návštěvy. Raději už ani nikoho nezveme

Fikce se stala realitou

Otočila jsem se směrem za zdi hřbitova a upustila cigaretu z ruky. Na vlastní oči jsem zahlédla několik desítek průhledných tváří, které na mě volaly: „Uteč, nebo je to tvůj konec.“ Neutekla jsem. Místo toho jsem se rozhodla vstoupit přímo na půdu hřbitova. Šla jsem naproti přízrakům. Byla jsem velmi rozrušená. Strach jsem cítila jen zlehka.

Lampy, které lemovaly hřbitov, začaly blikat. Jedna po druhé v pravidelném intervalu zhasly. Jako kuřák jsem vylovila z kapsy zapalovač. Malý plamínek mi prozradil, co se děje v noci na hřbitově. Nad několika hroby se odehrával příběh duchů. Bylo to něco velmi úchvatného.

Jeden hrob jsem znala, byla v něm pohřbena teta. Když si její přízrak všiml, že ji pozoruji, znejistěl. Šeptem se kolem mě linulo: „Ty mě vidíš a nebojíš se?“ Rychle jsem reagovala: „Nebojím, tetičko. Vím, že mi neublížíš.“ Bylo ve mně tolik vzrušení. To, čemu jsem věřila, se stalo skutečností. Od té doby chodím na hřbitovy pravidelně a povídám si i s neznámými duchy.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslava (61): Moje malá vnučka viděla přízrak, já si myslela, že jde jen o dětskou hru

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.