Olina (27): Obyčejná páteční noc na chatě se změnila ve strašidelný zážitek. Možná to bylo úplňkem

Máme s Honzou chatu u Šumavy. Byl akorát začátek jara, kdy jsme si řekli, že tam pojedeme. Já se rozhodla, že pojedu už v pátek ráno, abych to tam dala do pořádku, a Petr měl přijet v sobotu ráno.

Mohlo by Vás zajímat:

Zlatuše (57): Na odpočinek jsme si koupili starší dům. Původní majitel nás chce vyhnat

Odpočinkový večer

Těšila jsem se, že až v chatě po zimě uklidím, budu odpočívat. Zdálo se, že v chatové osadě nikdo není. Představa, že tam jsem sama, nebyla zrovna příjemná, tak jsem na to raději nemyslela. Pustila jsem se do úklidu, něco uvařila a k večeru zatopila v kamnech.

Pustila jsem si svůj oblíbený film a uvařila si grog. Nešlo si nevšimnout, že mi do místnosti svítí měsíc. Byl zrovna úplněk. Působilo to velmi romanticky, až mi bylo líto, že Honza přijede až ráno. Úklid mi dal zabrat, tak jsem si šla brzy lehnout. Šla jsem pozavírat okna a zamknout dveře do chaty.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (38): Náš stařičký soused si povídá se svými květinami na balkóně. Trochu se o něj bojím, dostala jsem ale nápad

Sama v celé chatě

Byla jsem velmi unavená, takže jsem si myslela, že sotva si lehnu, usnu. Jenže pronikavé světlo měsíce mi moc spát nedalo. Byla to celkem dost jasná bílá záře. Zatáhla jsem závěsy, ale moc to nepomohlo, stále jsem se převalovala a nemohla zabrat. Začínala jsem být ještě víc unavená z toho, že nemůžu spát.

V tom jsem na chodbě zaslechla skřípání dveří vedlejšího pokoje. Že by přijel Petr, napadlo mě? Šla jsem se tam podívat. Nikdo tam nebyl. Věděla jsem, že jsem ty dveře zavírala a teď byly otevřené. Znejistěla jsem. Dal se do mě strach a zima.

Šla jsem raději zpět do pokoje, ale než jsem stihla vejít, dveře se přede mnou prudce zabouchly. Velmi jsem se lekla. Stála jsem sama v chodbě, kde byla tma, protože dveře všech pokojů byly zavřené. Opatrně jsem vzala za kliku dveří svého pokoje a vešla. V ten moment se z ničeho nic otevřela okna, která byla zavřená na menší kličku.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (37): Pomohla jsem jedné paní na ulici, ona mi za to darovala kámen. Od té doby se mi změnil život

Modlila jsem se, aby bylo ráno

Utíkala jsem k oknu a rychle je znovu zavřela. Při pohledu ven mi nebylo vůbec dobře. Měsíc svítil nad osadou, kde jsem byla sama. Nefoukal ani vítr, o to hrůzostrašnější bylo, že jsem nechápala, proč se ta okna otevřela. Znovu jsem skočila do postele, zavrtala se pod peřinu a modlila se, aby bylo ráno.

Když se sám pustil větrák, který byl kousek od postele, věděla jsem, že to není náhoda. Vánek z větráku rozfoukal papíry, které ležely na stole. Nezmohla jsem se na to, abych je šla sbírat. Jen jsem se nahnula z postele a vytáhla větrák ze zásuvky. Zavřela jsem oči a chtěla spát. Kdy jsem přesně usnula, to nevím.

Ráno jsem se bála vylézt zpod peřiny. Někdo mi ji strhl s těla a zařval: ,,Baf, princezno!“ Byl to Honza, který přijel dříve, než měl. Nikdy jsem ho neviděla raději než v tu chvíli. Když viděl papíry na zemi, ptal se, co jsem uklízela, když je tu takový binec. Nic jsem mu neřekla, nevěřil by mi. Druhá noc byla zcela klidná. Nechápu, co se tehdy dělo. Sama už tam ale nikdy nepojedu.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (24): Koupila jsem si v second handu džíny, které jsou snad prokleté. Když je mám na sobě, děje se něco zvláštního

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.