Oxana (44): Vrátily se mi vidiny z dětství. Nevím, jestli ustojím všechny ty hlasy a postavy v bílém

Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem jiná. Už jako dítě jsem vídala bílé postavy a slyšela různé hlasy. Nikdy mi nikdo nevěřil a já si na to zvykla. Během několika let se však moje citlivé vnímání vytratilo. Vrátilo se až před dvěma lety. Už zase v noci vídám bílé postavy, občas někdo sedí u mé postele. Bojím se, co mě čeká dál.

Mohlo by Vás zajímat:

Radana (23): Potkala jsem zvláštní dívku, která mě uhranula. Od té doby slyším v hlavě cizí hlas

Už jako dítě jsem věděla, že jsem jiná

Bylo mi asi sedm let, když jsem se vzbudila uprostřed noci. Z rohu mého pokoje vycházel tichý šepot. Jen těžko jsem rozuměla těm slovům. Utíkala jsem za rodiči. Vzali mě mezi sebe a tuto noční příhodu svalovali na dětskou fantazii. Já ale věděla, že je v tom něco víc.

Často jsem také slyšela myšlenky druhých lidí. Třeba když jsem jela autobusem. Stoupla jsem si k oknu a pozorovala krajinu. Během chvíle jsem kolem sebe slyšela snad tisíce hlasů. Když jsem se rozhlédla po cestujících, téměř všichni se dívali z okna, nebo měli hlavu zaraženu do knihy. Já ale slyšela, co si myslí.

Tehdy jsem měla pocit, že mi z toho pukne hlava. Vystoupila jsem na další zastávce a snažila se uklidnit. V té době mi bylo třináct let. Hledala jsem podporu u rodičů, ale měli mě za bláznivou puberťačku. Jenže já tak moc potřebovala slyšet slova útěchy. Snesla bych snad i to, že jsem nemocná a musí se to léčit. Jenže jsem na to zůstala úplně sama.

Mohlo by Vás zajímat:

Jakub (36): Myslel jsem si, že se o mě pokouší šílenství, když slyším svého mrtvého psa. Záhy jsem ale odhalil pravdu

Manžel mě poslal k lékaři

Moje stavy utichly s příchodem dvacítky. Jako lusknutím prstu byl klid. Sama jsem nevěděla, co si myslet, ale byla jsem ráda, že už to nebudu muset zažívat. Žila jsem klidně a po čase založila i rodinu. S tou jsem se odstěhovala do rodinného domu. A tam to před dvěma lety začalo znovu. Vzbudil mě pláč mého dvanáctiletého syna Pavlíka.

Běžela jsem k němu do pokoje, ale on spal. Kolem jeho postele byli tři muži v bílém a pronášeli jakousi mantru. „Jděte pryč," zařvala jsem. To Pavlíka probudilo. Nechápal, co se děje. „Byli tu nějací muži," brečela jsem. Když se rozhlédl pokojem, došlo mu, že tam nikdo není. „To se ti asi zdálo, mami," pronesl unaveně a znovu usnul.

Někdy jsem viděla, jak se polovina našeho domu změnila na hradební chodby. Šlo především o původní část domu. Procházela jsem chladnými chodbami a třásla se strachy. Jako kdybych se ocitla v jiném století. Když už toho na mě bylo moc, svěřila jsem se manželovi. Ten můj stav vyhodnotil tak, že jsem zralá na návštěvu lékaře.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (23): Navštívila mě tajemná postava. Byl to anděl strážný, nebo duše mé mrtvé sestřičky?

Možná mám nadpřirozené schopnosti

Žádné z vyšetření neprokázalo, že bych byla cvok nebo trpěla paranoiou. Nikdo mi ale nedal radu, jak se toho zbavit. Můj stav se horší a já nevím, co se děje. Kamarádka si myslí, že mám jisté nadpřirozené schopnosti, které bych měla rozvíjet. Já ale o nic takového nestojím. Chci vést klidný život beze strachu a postav v bílém.

Bohužel mi nezbývá nic jiného, než otevřít i tuto možnost a přiznat si, že mám možná něco, co nesmím zatratit. Mám navíc pocit, že čím víc se tomu bráním, tím to celé sílí. Bojím se být ve vlastním domě, protože nikdy nevím, kdy se změní v ponuré a strašidelné místo. Možná by bylo lepší, kdyby mě označili za blázna a někam zavřeli. Tohle totiž asi sama nezvládnu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Richard (39): Tátovu chůzi jsem vždy bezpečně poznal. Není tomu jinak ani po jeho smrti

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.