To, co na Patrícii ze začátku vztahu dělalo dojem, je dnes problém. Přítel Martin je posedlý úklidem. Vše u něj doma má své pevné místo a jakmile Patrície nabourala jeho systém, bylo zle.
Když mě před deseti lety Martin (37) poprvé pozval k sobě domů, zůstala jsem v němém úžasu stát už ve dveřích. Jeho byt byl jako výkladní skříň obchodního domu. Kéž by mi tenkrát někdo řekl, že je vlastně nemocný.
Přítel si potrpěl na pořádek
Vzhledem k tomu, že pocházím ze tří sourozenců, kde ti další dva jsou kluci, na pořádek nejsem zvyklá. Bráchové měli všude rozházené oblečení a jedli jako čuňátka ve chlívě. Matka se nikdy nezabývala větším úklidem. Jednou týdně se vyluxovalo, vytřelo a bylo hotovo. Nikdy jsem tedy netíhla k nějakému přehnanému pořádku.
Dalo by se říct, že mi takový menší nelad vyhovuje. Hrníček od dopité kávy mívám na stole i dva dny. Prostě až půjdu kolem, tak ho uklidím. Martin mi na začátku vztahu imponoval, protože byl mým pravým opakem. V jeho bytě bych nenašla smítko prachu. V koupelně měl srovnané ručníky do komínků.
Hrníčky v poličce byly seřazené v zástupu jako na vojenské přehlídce s oušky směřujícími doprava. Koupelna se leskla jako v reklamě na kachličky. Tenkrát mi to vyrazilo dech. Vlastně to na mě udělalo dojem. Před kamarádkami jsem se chlubila: ,,Martin kvůli mně musel uklízet celý den. Zjevně náš vztah bere vážně.“
Stačil jeden drobek a už uklízel
Netrklo mě ani to, že když jsem k němu přišla a zula se. Hned se vrhnul na moje boty a postavil je do řady k těm ostatním. Zespoda je setřel a když si to boty zasloužily, tak je i nakrémoval. Spokojený byl až tehdy, když bylo všechno pěkně v lajně. Když jsem si u něj umyla ruce a ručník ledabyle pověsila na věšák, také to opravil.
Vzal ho do ruky, vyklepal, narovnal na milimetr stejně k těm ostatním. Bylo to silnější než on. Přes lásku k němu jsem to neviděla jako problém. Po čase jsem se k němu nastěhovala. Říkala jsem si, že do našeho hnízdečka lásky vnesu i kus sebe. Byl to ale nelehký úkol. Martin byl roky zvyklý žít sám (dnes už vím proč). Všechno muselo být podle něj.
Dlouho jsem jeho pravidla respektovala. Všechno jsem dělala tak, jak si přál. Jenže stačilo málo, aby bylo zle. Někdy jsem si připadala jako malá holka. Například když jsem si dovolila vzít bábovku na sedačku k televizi. Tušíte asi, jak taková bábovka drobí. První drobek, který dopadl na zem, nastartoval Martina k úklidu.
Musí se jít léčit
Hned začal vztekle jezdit vysavačem po koberci. ,,To sis nemohla vzít talíř a sednout si ke stolu? Podívej se na tu spoušť!“ brblal. Když už měl vysavač v ruce, vyluxoval celý být. Rovnou vytřel a umyl okna. Začínalo mi docházet, že má problém. První větší hádka kvůli úklidu se konala v koupelně. Při čistění zubů mi z úst prskala pasta na zrcadlo.
Viděla jsem, jak se v něm vaří krev. ,,Ty to snad děláš schválně!“ vzal leštěnku a zrcadlo vyleštil. ,,Myslím si, že to přeháníš,“ pronesla jsem s kartáčkem v puse. To už stál v kuchyni a bědoval nad tím, jak nesmyslně jsem naskládala nádobí do myčky. Dostala jsem přednášku o tom, jak se to dělá, aby to bylo praktické.
Bouchla jsem do stolu. ,,Buď se půjdeš okamžitě léčit, nebo je konec.“ Jasně, že to nevzal. Týden jsme se spolu nemluvili. Promluvila jsem až já, když jsem mu sdělovala, že jsem v tom. Slíbil, že zajdeme do poradny. Má osm měsíců na to se vzpamatovat, jinak mizím.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.