Pavlíně se dlouho nedařilo počít s manželem dítě. Rozhodli se proto využít služeb asistované reprodukce a tam se to stalo. Vyšlo najevo, že Pavlína je HIV pozitivní.
Když mi bylo osmnáct, letěla jsem s kamarádkou do Ameriky. Jako mladá holka plná očekávání jsem se tam dopustila osudové chyby. Na jedné party jsem se vyspala s Afroameričanem. Předal mi něco, co mi ho bude připomínat celý život.
Užívala jsem si nevázaného sexu s Afroameričanem
Nešlo o lásku, ale o to si užít. Sex s Mikem mi zato ani nestál, ale tehdy jsem to tak neviděla. Po návratu domů jsem se ještě chvíli hledala, ale po čase jsem si našla dobrou práci, a hlavně skvělého chlapa jménem Tibor (35).
Po jeho boku jsem se zklidnila a usadila se. Nejprve jsme spolu trochu cestovali a posléze si zajistili společné bydlení. Když přišla na přetřes otázka dětí, byli jsme na stejné vlně. Přáli jsme si mít početnou rodinu. Ovšem když jsem ani po dvou letech nedržela v ruce pozitivní těhotenský test, zalekla jsem. ,,Snad nejsem neplodná,“ pronesla jsem jednou.
Tibor neházel flintu do žita. Rozhodli jsme se využít služeb asistované reprodukce. Oba jsme museli projít různými vyšetřeními. Mně na jejich základech zjistili, že mám zvýšenou hladinu prolaktinu. Dostala jsem nějaké léky a doporučení na další vyšetření. Vypadalo to na polycystické vaječníky.
Lékaři zjistili, že jsem HIV pozitivní
Putovala jsem na podrobné vyšetření krve. Když jsem si šla pro výsledky, netušila jsem, co se dozvím. Lékařka byla empatická žena, která mi velmi šetrně sdělila šílenou skutečnost. ,,Jste HIV pozitivní. V tuto chvílí nepřichází dítě v úvahu,“ pronesla ta osudová slova. ,,HIV? To bude omyl. Jak bych k tomu přišla? Od manžela?“ tázala jsem se a propukla v pláč.
Pokládala mi různé otázky. Jedna z nich byla zásadní. ,,Neměla jste třeba v minulosti nechráněný pohlavní styk?“ ptala se a já prozřela. ,,Mike,“ špitla jsem. ,,Ano měla, ale už je to víc než deset let. Jak to, že jsem doteď neměla žádné problémy?“ otázala jsem se neznale. ,,Virus může být v těle několik let, než se projeví. Zdá se, že přesně to je váš případ,“ vysvětlila mi.
Tibor na mě čekal venku. Neměla jsem ani čas vymyslet, jak mu to vlastně řeknu. ,,Tak co, miláčku? Jak dopadla vyšetření?“ zeptal se opatrně. Se slzami v očích jsem mu skočila kolem krku. ,,Pojeďme domů,“ zvládla jsem jen špitnout a usedla do auta. Mlčky jsme jeli k nám a já přemýšlela, co mu vlastně řeknu. Uvěří mi, že jsem to nevěděla? Co když mě opustí? Jak přijme fakt, že nebudeme mít dítě? To vše se mi honilo hlavou.
I díky manželovi jsem svou nemoc zvládla
Nemělo smysl to odkládat. ,,Sedni si,“ vyzvala jsem ho, když jsme přijeli domu. Začala jsem mu pěkně od začátku vyprávět svůj příběh. Mlčky seděl a poslouchal. Když jsem se dostala k tomu, že jsem HIV pozitivní, stoupnul si a řekl: ,,Děti se dnes dají i adoptovat. Teď se musíme zaměřit na to, abys byla v pořádku. Rozumíš? Děti teď neřeš.“ A já si myslela, že to neustojí!
Nemoc se po čase začala projevovat. Přestala jsem částečně vidět na levé oko. Trpěla jsem opary a afty a také infekcemi kůže. Kvůli zánětu jícnu jsem byla hospitalizovaná v HIV centru. Nasadili mi nějaké léky. Po několika měsících jsem už nebyla infekční. Můj stav se stabilizoval. Dokonce nám lékaři dali naděje, že bychom mohli mít dítě. Jsem vděčná svému manželovi, že se mnou v těch těžkých časech zůstal. A i za to, že jsem ho díky bohu nenakazila.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.