Každý preferuje v milostném životě jiné věci a je důležité, aby si o nich partneři otevřeně promluvili, než dojde k nedorozumění. Petr měl milování s Lenkou rád, ale po čase ho chtěl okořenit. Poprosil ji, aby na sebe mluvili sprostě. Jí se to tak zalíbilo, že se vulgární slovník stal běžnou součástí jejího života.
Jmenuji se Petr a moje přítelkyně je Lenka. Chodíme spolu už rok a normálně nám to klapalo, než jsem vyřkl nahlas své přání, které Lenka nepobrala tak, jak by měla.
Když jsme spolu začali chodit, milovali jsme se v podstatě neustále. Nemohli jsme se jeden druhého nabažit a ostatní věci, jako oblíbené jídlo, film, záliby apod., jsme o sobě zjišťovali až později. Na Lence se mi líbilo, že je taková nespoutaná, neměla s ničím problém a vrhala se do všech možných bláznivých aktivit. Jediné, kde se držela trochu při zemi, byl sex. Respektive sex byl dobrý, ale byl pořád stejný, a to mě po pár měsících začalo nudit.
Chtěl jsem změnu
Navrhl jsem jí, že mám nápad na malé zpestření. Pustil jsem jedno video a řekl jí, že se mi líbí, jak na sebe ti dva mluví sprostě. Chtěl jsem to zkusit a Lenka byla pro. Vydrželo nám to docela dlouho, ale pak jsem si všiml, že ten vulgární slovník Lenka začala používat častěji a častěji, aniž bychom se milovali. Ze začátku jsem se tomu smál, když třeba vařila a upadlo jí vajíčko na zem. Vykřikla na celý byt několik sprostých slov za sebou a mně to přišlo zábavné.
Jenže pak používala sprostá slova v podstatě v každé větě, a to už bylo na mě trochu moc. Pokusím se její slova nahradit slušnějšími výrazy, zkrátka místo toho, aby na mě zavolala, že mám večeři na stole, hulákala: „Zvedni zadek a pojď se nažrat.“ Koukal jsem jako blázen, ale jí to nepřišlo vůbec divné. Měla normální náladu, nebyla naštvaná, prostě se tak začala vyjadřovat.
Nedá se to poslouchat
Nedávno jsme byli v restauraci a když jsme vešli dovnitř, všude bylo plno. Obešli jsme stoly venku, prošli jsme to ještě jednou vevnitř, ale nic. Lenka se otočila a nahlas zvolala (opět to řeknu slušně): „Sakra, to se tady nemůžeme najíst? Sem už nepáchnu“ a otočila se a odešla. Zrudl jsem a strašně se za ní styděl, venku jsem jí řekl, že se takhle chovat nemůže, ale sjela mě na dvě doby a neposlouchala.
Na návštěvě u rodičů povídala historky z práce a titulovala každého kolegu těmi nejhrubšími nadávkami. Máma koukala s otevřenou pusou a táta šel raději vedle. To už jsem se naštval a rychle se zvedl, že odcházíme. Omlouval jsem se mámě, že má Lenka špatný den, ale ona se na mě před ní utrhla, abych s ní nejednal jako s malým děckem. A je to čím dál tím horší, uráží i naše kamarády, všechno, co se jí přes den stane, je totálně na nic. Vždycky mi odvětí, že jsem přece sám chtěl, aby byla sprostá, ale takhle jsem to opravdu nemyslel. Mluví jak dlaždič a jestli toho nenechá, tak nechám já ji.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.