Pan Petr vlastní firmu a kvůli pandemii nařídil zaměstnancům home office. Když jednou ráno řídil z domova on-line poradu, vešla do jeho pracovny manželka a ztropila příšernou scénu. O co jí šlo?
Už při prvním lockdownu jsem svým podřízeným nařídil pracovat z domova a veškeré porady jsme dělali přes internet. Překvapilo mě, jak skvěle to fungovalo. I ostatní si home office pochvalovali.
Manželka to nese těžce
Moje manželka Pavlína ale takové štěstí neměla. Svůj kadeřnický salón musela kvůli vládním nařízením dočasně zavřít. Vidím na ní, jak se trápí, a snažil jsem se ji uklidnit, že její plat nepotřebujeme. To ji ale naštvalo ještě víc.
Teď je už několik měsíců doma, učí se s naším desetiletým synem a začíná jí to (kulantně řečeno) lézt na nervy.
Měl jsem z ostudy kabát
Já jsem nedávno ráno vstal, udělal jsem si snídani a chystal se na on-line poradu. Připravil jsem si večer předtím podklady a čekal jsem, až se všichni připojí. Šlo o celkem 58 lidí. Stál jsem u tabule, čtyři metry ode mě ležel na stole notebook. Když jsem zrovna předával informace ostatním, vtrhla do pokoje Pavlína a spustila šílenou scénu.
„To si sakra po sobě nemůžeš vyčistit záchod? Kdo to má furt mejt?!“ křičela na mě. Vyrazila mi tím dech, v první chvíli jsem nebyl schopný reagovat. Zmátořil jsem se, až když se ostatní začali smát. „Proboha, já tu mám teď poradu,“ vyhrkl jsem. Nehledě na to, že jsem žádný záchod neznečistil.
Všichni ze mě mají legraci
Ji to ale absolutně nezajímalo. „A co jako? Mám se pos*at, jako jsi to udělal ty?!“ vyváděla. „Myslíš si, že jsi mistr světa?“ pokračovala a já jsem se rychle odpojil a vynadal jsem jí. „Jsi normální? Všichni to slyšeli, jak teď asi vypadám?“
Ona ale neviděla, neslyšela. Stála si za tím, že mi to musela říct, a já jsem neměl odvahu vrátit se ke kolegům. Bylo mi jasné, že to probírají a smějí se mi. Vždycky jsem o Pavlíně mluvil v superlativech a najednou taková ostuda. Navíc ten zmiňovaný záchod znečistil náš syn, takže kdyby uvažovala s chladnou hlavou, mohla se zeptat nejdřív jeho a předešla by takovému trapasu.
Když jsem se znovu připojil, všichni se tvářili jakoby nic a já jsem se za vzniklou situaci omluvil. „Bylo to jinak, což jsme si se ženou vyjasnili, a dál nemá smysl to řešit,“ dodal jsem a vtom všichni vyprskli smíchy. Stejně mi nevěřili. Kolegyně mi později psala, jak mě půlka lidí lituje, s kým žiji, a druhé půlce jsem pro smích. Je to hrozné.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.