Pro Petru byl Tomáš první velkou láskou a o to víc ji bolelo, když se z něj kvůli bipolární poruše stal násilnický člověk, který není schopen normálního vztahu.
S Tomášem (20) jsme chodili dlouhé tři roky. Byl to můj první vážnější vztah. Když jsme se seznámili, bylo nám oběma jen patnáct, ale nad očekávání všech jsme spolu zůstali téměř celou střední školu. Překonali jsme společně opravdu prekérní situace... Řekla bych, že jsme toho společně zažili možná víc, než někteří lidé za celý život.
Bipolární porucha
Měli jsme s Tomášem spoustu společných koníčků a škola nás moc nezatěžovala. Náš vztah se jevil zcela idylickým, dokud se u něj neprojevila bipolární porucha. Od té doby se ve vztahu začalo velmi často objevovat násilí a hádky. Svými agresivními výlevy řešil každou blbost. I úplná banalita mohla být záminkou pro bití, škrcení a urážení. Mimo to mi neustále lhal.
Takto jsme žili celý poslední rok našeho vztahu. Tyto špatné chvíle střídaly dobré chvilky plné lásky, porozumění a udobřování. Stále jsem si říkala, že ty dobré chvíle převažují a že mi díky nim stojí za to vztah udržet. Omlouvala jsem tím jeho časté výkyvy, chtěla jsem mít pro jeho poruchu pochopení. Ke konci minulého roku dokonce začal navštěvovat psychologa, což chvilkově pomohlo.
Osudový Silvestr
Byl prosinec a my jsme se těšili na společně strávený Silvestr. To by se ovšem nemohl objevit přítelův starší bratr Karel, který náš vztah neuznával a nepřál nám to. Možná to dělal z pocitu vlastního životního selhání, manželka ho totiž podvádí a dobře se mu nevede ani v dalších oblastech.
Nepřetržitě do Tomáše hustil, jak se se mnou má rozejít, jak nám to nevydrží, jak se na něj určitě vykašlu kvůli vysoké škole. Ale především opakoval, že si vůbec neužil jiných žen. To vedlo k tomu, že jsme se den před Silvestrem rozešli. Tedy, lépe řečeno, Tomáš se se mnou na přání svého bratra rozešel. Bylo to pro mě neskutečně náročné a zničující období.
A Tomáš? Za dobu, co jsme byli od sebe, vystřídal několik slečen, stejně tak holdoval alkoholu a nikotinu. Jako kdyby se snažil dohnat to, co po mém boku neměl.
Ležel ve sněhu
Byla studená únorová noc, asi dvě hodiny ráno. Zazvonil mi telefon a v něm ozval se jeho hlas. Ptal se, jestli chci ven. Byla jsem zmatená a rozespalá, tak jsem mu řekla, že někdy můžeme jít spolu ven. Jenže on řekl, ať vyjdu před dům teď. Zmateně jsem se vymotala do tmy. Tomáš ležel na sněhu, byl úplně zničený. Brečel a omlouval se mi za všechno. Tu noc přespal u nás na gauči. Bylo mi ho líto a vzala jsem ho zpět. Neměla jsem to dělat...
V tu chvíli jsem byla doopravdy šťastná, všechno se zdálo být opět idylické. Tomáš se snažil, bylo to jako tehdy, když jsme spolu začali chodit. Bohužel to nemělo nemělo dlouhého trvání. Přišel stres z blížících se maturit a do toho karanténa. Opět se začal chovat velice neuctivě. Navíc jeho rodina tlačila na náš rozchod všemožnými způsoby.
A výsledek? Pustila jsem si jej znovu k tělu a za to jsem si zasloužila jen opětovně zlomené srdce a maximální opovržení. Navíc si vymyslel příběh o tom, jak jsem ho údajně podvedla, aby z celé situace vyšel jako ten ublížený. Samozřejmě to nebyla pravda. Přemýšlím, zda-li vůbec ještě existují normální muži, chlapi, kteří mají srovnané hodnoty, váží si svých partnerek a nelžou...
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.