Petra se těšila, až se po pandemii koronaviru konečně uvidí na vánočním večírku se svými kolegy. To však ještě netušila, k čemu dojde s jejím nadřízeným Jakubem a jak trapně jí druhý den bude. A to se má v lednu fyzicky vrátit do práce...
V této nelehké době jsme si mysleli, že ani žádný večírek mít nebudeme, nakonec se však udělalo nutné provizorium a různé divize měly párty zvlášť. Na setkání s kolegy jsem se těšila, přeci jen jsme momentálně skoro všichni na home office a málokdy se setkáme tváří v tvář. Na večírek samozřejmě přišel i můj nadřízený.
Začala jsem flirtovat se šéfem
Musím říct, že takhle se mi ještě nikdy nepovedlo opít, ale byl to dost divoký večer. Můj šéf Jakub byl o pár let mladší než já, ve svém oboru ale platil už teď za uznávanou kapacitu a já k němu doslova vzhlížela. Patřila mu část firmy, ve které jsme společně pracovali, a zároveň byl neuvěřitelně inteligentní.
Nepamatuju si, kdy náš pracovní hovor přešel k flirtu, ale od té chvíle byla celá situace poměrně intenzivní. Dozvěděla jsem se, že žije sám, přítelkyni už nemá dva roky a tráví většinu času dokončováním doktorátu.
Magická chvíle tomu chtěla, že jsme se společně ocitli v prázdné společenské místnosti hotelu a začali se vášnivě líbat. Dokonce došlo i na to, že jsem ho uspokojila ústy a on mě dráždil rukou. Soulož se sice nakonala, ale divoké to bylo víc než dost. Musím se přiznat, že jsem nechtěla, aby ta chvíle skončila. Bylo to nesmírně intenzivní.
Po tom, co jsme spolu dělali, se stydím jít do práce
Když jsme se vrátili do sálu, už jsme spolu nemluvili. Já byla naprosto blažená a neustále jsem po Kubovi pokukovala. On mi pohledy oplácel, až si ze mě kolegyně dělaly srandu. Nikoho však nenapadlo, co se o pár zdí vedle dělo. Cestou domů jsem přemýšlela, jaké by to bylo mít vztah se šéfem a jestli to vůbec podle korporátních pravidel jde.
Ráno jsem se ale probudila a už mi to tak skvělé nepřišlo. Strašně jsem se styděla a přemýšlela, co mu vůbec řeknu. S Jakubem jsme si totiž v práci vykali, což mi teď po tom, co se dělo, přišlo naprosto směšné. Ale oficiálně jsme si na večírku nepotykali. Vůbec nevím, jak ho v lednu pozdravím, mám teď přes svátky dovolenou. Je mi úzko jen z představy, že mám jít do práce. Tolik se stydím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.