PORADNA: Dcera si vzala pěkného prevíta, bojím se, že přijdu o ni i vnoučata. Dělejte, že její muž neexistuje, radí koučka

V této situaci se ocitla i Alena. "Dcera si vzala za muže pěkného prevíta. Od začátku jsme si nepadli do oka, teprve později jsem ale měla příležitost zjistit, co je to za člověka. Zaměstnali jsme ho v naší firmě, kterou jsme založili s manželem. Dopadlo to ale tak, že sebral naše know how, za velmi dramatických okolností odešel a založil si konkurenční firmu," nastiňuje.

"Se zetěm teď přirozeně nemluvíme a kontakt jsme potažmo ztratili i s dcerou, která stojí na jeho straně. Je nějaká šance vztah s dcerou napravit, aniž bych musela vzít na milost jejího muže? Dcera má navíc dvě děti, naše jediná vnoučata, tak bych ráda vídala aspoň je...," dodává Alena.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: V noci se budím kvůli starostem a nemůžu usnout. Připravte se na nejhorší, potíže by pak měly ustoupit, radí koučka

Co radí koučka Sylvie Mobagi?

Láska je slepá. Když láska zavelí, rozum je v p... Takových rčení máme spousty. Ne vždy se podaří, aby si dítě našlo partnera či partnerku, kteří do rodiny „zapadnou“ a stanou se její součástí. Podle statistik se ve více než polovině případů bohužel stane pravý opak a nový člen úplně „nezapadne“, ať už z jakéhokoliv důvodu.

Vás samozřejmě nemůže nikdo nutit, abyste se se zetěm vídali. Na druhé straně vaše dcera s ním žije a zatím na tomto stavu nechce podle toho, co píšete, nic měnit. Určitě je potřeba respektovat to, s kým vaše dcera žije, koho si vzala. Podle toho, co píšete, je dcera na straně manžela, vašeho zetě, to je její právo a její rozhodnutí a vy ho musíte respektovat. Stejně jako ona musí respektovat to, že vy s ním úzké vztahy mít nechcete.

Z vašeho dotazu není zřejmé, jak moc jsou „u ledu“ vaše vztahy s dcerou a vnoučaty, jak často a zda vůbec se vídáte či spolu alespoň mluvíte. Co můžete zkazit tím, když dceři zavoláte, řeknete jí, že vás daná situace mrzí, že respektujete její rozhodnutí a postoj, na druhé straně čekáte, že i ona respektuje ten váš? Když jí řeknete, že s ní nechcete nic řešit ohledně té situace, co se stala, ale že vám chybí jako dcera? Že vám chybí vnoučata a že byste je moc ráda viděla, jestli se chce sejít na zmrzlině, v parku nebo se staví za vámi domů?

Přemlouvat dceru samozřejmě nemůžete, ale můžete udělat ten první krok. Jsou jen dvě možnosti, jak to dopadne. Buď vás dcera odmítne, že se stýkat nechce, nebo se stýkat začnete. Pokud se stýkat začnete, opravdu dodržte to, co jste slíbila. Situaci neřešte. I pro vaši dceru musí být náročné stát „mezi“ vámi a manželem. Zejména pokud u mnoha věcí osobně nebyla, což je pravděpodobné, tak ta pravda se jí hledá těžko, protože tvrzení jejího muže a vaše bude asi dost rozdílné. S dcerou tedy toto neřešte, nepřidělávejte starostí jí ani sobě. O jejím muži se špatně nevyjadřujte, kvůli ní ani kvůli dětem, spíš o něm nemluvte, usmějte se a převeďte hovor jinam. Čas ukáže, co bude dál. Ale vy si tak můžete užívat dceru a vnoučata a ona zase babi a dědu. Nic jiného není důležité.

Pokud se dcera rozhodne pro „ne“, tak s tím nic moc neuděláte. Jasně, můžete začít popírat sama sebe, ale jak dlouho to vydržíte, než to „praskne“ mezi vámi znovu? Situace by pak byla ještě horší. Mohla by se přenést nejen na vaši dceru, ale i vnoučata. Je tedy na zváženou, zda toto chcete. Pokud řeknete „ne“, tak víte, že jste to zkusila, udělal jste krok, a pak je to na dceři.

Rodinné vztahy jsou křehké. Někdy jsme přesvědčeni, že děláme pro děti, prarodiče, vnoučata či sourozence to nejlepší, jenže to tak nemusí být. Ono někdy ani dotyční sami nevědí, co je pro ně nejlepší, natož aby to věděli ostatní. Svojí dceři důvěřujte, vychovali jste ji do života skvěle, naučili jste ji rozhodovat se, řešit situace. Ona vše vyřeší ve správný čas a tím nejlepším způsobem pro ni a děti.

Už jsem o tom psala dříve, měla jsem možnost být v rámci praxe dva roky hojně se seniory a víte čeho litovali? Ne toho, co se jim nepovedlo, ale toho, že nezkusili oslovit a vejít v kontakt s někým z rodiny, s kým byli rozhádaní. Všichni se shodovali na tom, že je možné, že by to nedopadlo, ale měli by jistotu. To, co je trápilo nejvíce, bylo právě to „co by kdyby“. Vyzkoušejte to, oslovte dceru, je to vaše dcera a vaše vnoučata bez ohledu na zetě. Oni přece stojí za to to zkusit a vídat se. Když to nevyzkoušíte, budete „v nejistotě“ a do konce svých dní si budete říkat „co by kdyby". Držím moc pěsti a nezapomeňte, dceru jste vychovali dobře, ona vše vyřeší, ve správný čas a nejlepším způsobem. Prostě jí jen věřte.

Mohlo by Vás zajímat:

PORADNA: Je mi 37 let a bojím se, že nikdy nebudu mít dítě. Vezměte svůj život pevně do rukou a budete šťastná, radí koučka

Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.