Finance v partnerství mohou být velmi ožehavé téma. Zvlášť, když je jeden z partnerů výrazně spořivý a nároky na peníze toho druhého považuje za přemrštěné. Jak v takovém případě se spořivým partnerem jednat, radí v dalším pokračování své poradny zkušená koučka Sylvie Mobagi.
Aneta je na mateřské se dvěma malými dětmi - čtyřletým synem a dvouletou dcerou. "Velmi mě trápí finance. Partner je přehnaně spořivý, skoro bych řekla, že až lakomý. Na provoz domácnosti mi nikdy nedával peníze, běžné věci jsem hradila ze svého, on platil nájem a služby (elektřinu, teplo, TV, internet) a občas nějaký nákup," nastínila mladá maminka ve svém dotazu.
Dokud byli s partnerem sami, Aneta chodila do práce a situaci nijak zvlášť neřešila. Na mateřské je ale jako většina rodiček odkázaná na minimální příjem a začíná se jí nedostávat peněz. Když však poprosí svého partnera o příspěvek například na nové dětské boty, ten ji zpravidla odbude, že nejsou potřeba. Že jemu také stačí jedny boty a jedna bunda.
"Stejně tak nechce jezdit na dovolené, ani po Čechách, je to prý podle něj zbytečné. Stejně tak utrácení třeba za herničky pro děti. Co s tím? Je takhle zvyklý žít už léta, sám nic moc nepotřebuje, oblečení neřeší a volný čas tráví u televize a her," mrzí Anetu.
Co radí koučka Sylvie Mobagi?
Co čekáte, že se stane, když vy sama nic nezměníte? Pokud chcete, aby se něco změnilo, první krok je vždy na vás. Na jedné straně je v dané ekonomické situaci rozumné s penězi zacházet uvážlivě a mít rezervu, avšak pokud vaše děti či vy potřebujete dokoupit oblečení, je potřeba to koupit. Existuje spousta obchodů, kde seženete vámi zmiňované věci „za pár kaček“. Nejde o zas tak zásadní výdaje, navíc se oblečení a obuv nekupují denně.
Pokud partner říká, že je to „zbytečné“, pak bych s ním rozvinula debatu a ptala se na konkretizaci, co přesně mu přijde zbytečné na tom, aby děti měly nové pohodlné boty, které potřebují? Co je zbytečného na tom, že byste jeli s dětmi na dovolenou po ČR? Ptala bych se ho, jestli to mám chápat tak, že čas strávený s rodinou, kdy máte opravdu čas jen na sebe a děti, je pro něj zbytečný?
Nevyčítejte, ptejte se a chtějte znát podrobnosti. Partner si zvykl, že vám odpoví zkráceně nějakou svou oblíbenou větou a vy se pak stáhnete do ústraní, už s ním o tom nediskutujete a ten smutek držíte v sobě. To není dobře. Ani pro vaše zdraví a už vůbec ne pro váš vztah. Naučte se mluvit se svým mužem, nebojte se a klaďte otázky. Nekřičte, nevyčítejte, ptejte se, jak to konkrétně myslí?
Stav, ve kterém váš vztah momentálně je, se rozhodně nedá nazvat respektujícím a rovnocenným a s tím je potřeba něco dělat. Váš muž chodí do práce a vy máte čtyřiadvacetihodinové směny sedm dní v týdnu okolo dvou dětí. Kdo tedy pracuje, a kdo ne? Pracujete oba, jen za tu vaši práci dostáváte to, co dostáváte. Pokud s partnerem nebude možné „hnout“ ani po rozmluvě, tak bych na vašem místě zvážila, když má tolik času na hraní her a televizi, že byste si našla odpolední brigádu a váš partner by se místo hraní mohl více zapojit do dění doma, aby si také užil svoje děti a ony tatínka.
Vy můžete jít doplňovat zboží, za pokladnu, cokoliv… Možností je milion a partner se může třeba tři odpoledne v týdnu a dvě soboty v měsíci postarat o děti. Aspoň si spolu prohloubí vztah a vy si v klidu vyděláte další peníze a nebudete o ně muset partnera žádat. Tím, že neuděláte nic a budete vyčkávat, se situace nezmění. Promyslete si to, doporučuji napsat si hlavní body, co vám v současné chvíli nejvíce vadí, a argumentaci proč. A až děti půjdou spát, s partnerem to v klidu proberte.
Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.