Od narození jsme s nimi 24 hodin denně sedm dní v týdnu, potřebují nás. Když ale miminka vyrostou v batolata, nastává čas, kdy by se měla pomalu osamostatňovat. Většina maminek je za takový krok ráda, jsou ale takové, které se od svých dětí nesvedou vzdálit bez toho, aby měly výčitky svědomí. Co v takovém případě dělat, radí zkušená koučka Sylvie Mobagi.
Denisa tuší, že má problém. Zjistila, že nedokáže být bez svých dětí. "Mám dvě, jsou jim dva a tři roky, a ještě nebyly beze mě déle než hodinu, kdy jsem musela k lékaři," nastiňuje situaci mladá maminka.
"Neumím si vůbec představit, že bych šla někam za zábavou a nechala je doma s tatínkem nebo babičkou. Mám pocit, že mě třeba budou potřebovat zrovna ve chvíli, kdy tam nebudu, nebo se jim pod dohledem jiné osoby něco stane," líčí Denisa. Nejvíc ji děsí, až bude muset dát děti do školky. Ráda by se svými nepříjemnými pocity nějak pracovala, ale netuším jak.
Co radí koučka Sylvie Mobagi?
Kdy naposledy jste měla chvilku volno? Musí být velmi náročné být „stále v jednom kole“. Kdy naposledy jste si vyšla jen tak s manželem na kávu či večeři? Děti jsou dar, to bezpochyby, ale i děti si někdy od nás rodičů potřebují odpočinout. To myslím v pozitivním slova smyslu, děti tak dostanou šanci zažít něco, u čeho rodiče nebyli, a pak jim to mohou převyprávět, dostanou šanci mámu a tátu uchvátit svým příběhem o tom, co zažily s babičkou či tetou.
Píšete, že máte strach, že vás děti budou potřebovat, když tam zrovna nebudete. Co má dvouleté a tříleté dítě za tak zásadní věc, kterou nemůže v danou chvíli vyřešit milující babička? Co by se jim přesně mohlo stát? Začněte tím, že svoje strachy pojmenujete, co nejvíce je budete konkretizovat. Čeho přesně se bojíte? Co je to, co vám způsobuje úzkost? Na základě čeho se takové věci bojíte? Již se někdy něco podobného stalo? Strach je nejhorším rádcem, ať se jedná o cokoliv.
Jste chytrá a svědomitá máma, svoje děti jste za tu dobu, kdy se jim plně věnujete, naučila vše potřebné. Vědí, co se smí, co ne a taky proč. Dejte jim důvěru, dejte ji i sobě. Věřte si, že je vychováváte dobře. Věřte i milující babičce, která bude obrovsky šťastná, že si vnoučátka chvilku užije. Začněte pozvolna, nic násilného, třeba jen hodinu první týden. Další by to mohla být hodina a půl a třetí týden už byste si určitě zvládla zajít i na to kafe s kámoškou či ke kadeřnici.
Děti nám rostou, do jejich šesti let je pro ně máma nejzásadnější osobou v jejich vývoji. A právě v tomto čase máme my maminky ten nejtěžší úkol - naučit je vše, aby zvládly být samostatné i bez nás. Abychom je co nejlépe připravily na život, na vše, co přináší a co je čeká, a sama víte, že vše v našem světě jen růžové není.
Prosím, nezapomeňte na to, že máte také muže, který vás miluje a jistě bude rád, když si třeba jednou za 14 dní zajdete sami na kávu, romanticky se budete držet za ruce jako v dobách, kdy jste spolu chodili. Dovolte si odpočinout. I skvělé mámy to potřebují.
Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.