Úmrtí v rodině je vždycky těžkou zkouškou pro pozůstalé. Zvlášť v případě, že se nejbližší s nebožtíkem nestihli rozloučit nebo jim to nebylo umožněno tak, jak by si představovali. Co dělat v případě, že stále nedokážete odchod člena rodiny zpracovat, radí zkušená koučka Sylvie Mobagi.
Ve velmi neradostné fázi života se nachází i čtyřicetiletá Radka. Před měsícem jí náhle zemřel tatínek na infarkt. Od té doby špatně spí, nemá vůbec chuť k jídlu a spoustu času tráví přemýšlením a vzpomínkami na tátu.
"S mojí mamkou byli už dlouho rozvedení a táta se mezitím oženil s novou paní. S tou si moc nerozumíme, myslím si dokonce, že tátu svým způsobem dostala do hrobu ona, protože se o něj vůbec nestarala a nechala ho se i v důchodovém věku dřít, aby měli víc peněz," nastiňuje Radka rodinnou situaci.
"Když táta zemřel, rozhodla se jeho žena pro kremaci bez obřadu, neproběhlo tak žádné rozloučení. A já jsem z toho špatná. Pořád na tátu myslím, na to, jak dopadl. Nemohla jsem se s ním rozloučit, a tak jeho smrt nedokážu vnitřně zpracovat. Co si počít?" táže se Radka.
Co radí koučka Sylvie Mobagi?
Hezký den, odchod blízké osoby je zásadní pro naše srdce, a samozřejmě by velmi pomohlo, kdybyste se mohla s tatínkem rozloučit, zažít ten rituál. I když se ženou svého táty nesouzníte a moc si s ní nerozumíte, možná že si váš tatínek přál právě takový obřad, jak ho popisujete. Mnoho lidí si takto svůj konec opravdu plánuje. Nechtějí truchlení, chtějí, aby si je pozůstalí pamatovali takovými, jací byli.
Netvrdím, že to tak je, jen tomu dejte, prosím, šanci. Věřím, že i manželka vašeho tatínka cítí obrovský smutek a ztrátu. To, že tatínek v důchodu pracoval, také nutně neznamená, že to zapříčinila ona. Táta byl jistě skvělý chlap, nechtěl být na nikom závislý a dost možná to rozhodnutí bylo jeho.
Každopádně to už se nedovíme a bylo by nefér dělat nepodložené závěry. Důležité je, abyste si měla možnost projít loučícím rituálem. Ten si můžete udělat sama nebo s těmi, kteří se budou chtít přidat. Jeďte na místo, kde váš táta byl rád, kam rád jezdil, kde se mu líbilo, a tam proneste něco o tom, jakého si ho budete pamatovat. Zavzpomínejte na nějaký milý společný zážitek, zapalte mu svíčku a dopřejte si tam tu chvíli, kdy se vaše a jeho duše spolu rozloučí.
Poděkujte za to, že jste měla možnost strávit s ním tolik času a zažít tolik věcí. Ne každý má to štěstí a vy jste ho měla. Rozlučte se s ním a uchovejte si na něj tu nejhezčí vzpomínku. Odpusťte, odpusťte sobě, že teď jste smutná a máte tak negativní myšlenky o jeho druhé ženě. Věřím, že táta byl chytrý chlap a tedy určitě by s paní nebyl, kdyby byla „tak děsná“.
Odpusťte i jí, jeho manželce. Dost možná udělala nějaké chyby, dost možná je škoda, že jste si k sobě nenašly cestu, ale ona i vy jste dělaly vše tak, jak jste v daný okamžik uměly nejlépe. Obě jste milovaly jednoho muže, ona jako manžela, vy jako tátu, to máte společné. Táta by určitě byl rád, kdybyste v sobě nenesla tíhu výčitek vůči komukoliv. Určitě by byl rád, kdybyste našla klid v duši a uchovala v sobě ty nejhezčí vzpomínky na to, co jste spolu prožili. Tím, jak danou situaci zvládáte a zvládnete, učíte i svoje okolí, jak ji zvládnout.
Buďte milá a vstřícná k sobě i ostatním, už kvůli tátovi, byl by za to rád. A já věřím, že přestože odchází tělesná schránka, duše je s námi pořád, a proto vás táta nejen vidí, ale také chrání. Tak se na něj usmějte, ať se i on může usmát.
Sylvie Mobagi vystudovala aplikovanou psychologii a párovou terapii na University of Maryland. Nyní na téže škole dokončuje doktorský program psychologie. Už dvanáct let se specializuje na práci s dětmi, posledních sedm let je ředitelkou partnerské a rodinné poradny SPOLU v Brně, kde díky unikátnímu systému mediačních technik spolu s neurolingvistickým programováním dosahuje skvělých výsledků v rodinné i párové terapii. Je také autorkou knihy SPOLU partnerský manuál a NAJDU TĚ seznamovací manuál.