Přemkova žena Miriam propadla kouzlu prodeje věcí. Začalo to dětským oblečením a skončilo autem. Sama neumí pojmenovat, co ji k tomu vede. Přemek nyní doufá, že jí pomohou sezení u psychologa, jinak hrozí, že snad přijdou i o střechu nad hlavou.
Začalo to docela nevinně. Miriam (36) chtěla prodat nějaké oblečení pro dětech. Dávala inzeráty do různých skupin na sociálních sítích. Byla mile překvapena, jaký je o něj zájem. Když prodala všechno, co měla, nestačilo jí to. Roztočila kolotoč, který když nezastavím, nezůstane nám vůbec nic.
Začaly mi postupně mizet věci ze šatníku
Miriam je hodná ženská, která si nepřeje nic jiného, než zdraví a štěstí pro naše děti. Je to milující maminka a skvělá manželka. Jenom proto jsem ji nevyhodil za to, co dělá. Jak jsem předesílal, náš problém začal nevinně. Prodávala oblečení po dětech. Šlo o několik pytlů věcí, co už jim nebyly. Během dvou týdnů bylo všechno pryč.
Pak se Miriam rozhodla, že protřídí hračky a dá k prodeji i je. Šlo o chrastítka, plyšáky a nějaká autíčka. Když zmizelo i to, už neměla co prodávat. Jednou, když jsem přišel domů, našel jsem ji u skříní, jak třídí oblečení. ,,Co děláš?“ zeptal jsem. ,,Třídím oblečení. Co už nebudeme nosit, to prodám,“ radovala se. ,,Moje z toho prosím tě vynech,“ požádal jsem ji.
Ze svého šatníku vzala převážně ty věci, které jí byly malé. To, že prodala moje košile, saka a kravaty, jsem zjistil, až když jsem si je chtěl vzít na sebe. ,,Kde mám tu lososovou košili?“ hleděl jsem naštvaně do skříně. ,,Prodala jsem ji. Stejně ti nepadla,“ přiznala se. ,,To byla ale moje oblíbená,“ huboval jsem.
Přiznala, že prodala i svoje auto
Když už nemohla prodávat oblečení, vrhla se na vybavení domácnosti. Prodala moji starou kameru, fotoaparát, koženou bundu na motorku i dalekohled. Nejhorší na tom bylo, že jsem na to přicházel postupně. Vždycky, když jsem danou věc zoufale hledal, dozvěděl jsem se, že už má nového majitele. Miriam pořád nedocházelo, že to přehání.
Mnohokrát jsme se kvůli tomu pohádali. Ona měla vždycky odpověď. ,,Válí se to tady bůh ví jak dlouho a když to prodám, tak to nutně potřebuješ? Jsi jak malej,“ hájila se. ,,Nejde o to, jestli to používám, nebo ne. Jde o to, že je to moje a ty to nemáš co prodávat,“ zuřil jsem. ,,Jak by ti bylo, kdybych prodával tvoje věci, aniž bych se tě zeptal?“ vyčetl jsem jí. Na to mi neměla co říct.
Začal jsem si zbytek svých věcí schovávat. Co šlo, to jsem si bral do práce nebo to doma zamykal. Kdy i mně došlo, že to nestačí, bylo ve chvíli, kdy prodala svoje auto. To jsem zjistil týden po akci. ,,Půjč mi klíčky od auta, vezmu ho na přezutí,“ šel jsem za ní. ,,No víš, já to auto prodala,“ řekla Miriam a já viděl rudě.
Museli jsme vyhledat pomoc odborníka
,,Co? Prodala? Proč ses neporadila? A kdy jste ho s novým majitele přepsali?“ chytal jsem se za hlavu. Musel jsem rychle jednat. Dala mi na toho pána číslo a já se mu snažně pokusil vysvětlit, co se stalo. Nakonec jsem auto dostal zpět. Ono totiž k přepisu ani nedošlo. Vrátili jsme mu peníze a ženě jsem dál nůž na krk.
,,Zjevně trpíš nějakou poruchou. Sami to nezvládneme. Budeš muset navštívit psychologa, nebo brzy prodáš i střechu nad hlavou,“ naléhal jsem a sám se styděl za to, kam situace zašla. Miriam se dlouho tvářila, že o nic nejde. Když prodala i zásnubní prstýnek, došlo jí to. Přišla a přiznala se, že potřebuje pomoc. Netušil jsem, že i taková nevinná věc, jako prodej věcí, může člověka srazit na kolena. Snad jsme to podchytili včas a vyseká se z toho.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.