Radek vždycky miloval Báru, sestru své ženy. Před časem si s ní začal románek. Nemuselo by to prasknout, kdyby Bára zcela neplánovaně neotěhotněla. Radek teď hledá řešení, jak si udržet obě ženy.
Před lety jsem toužil jen po jedné ženě. Byla jí Bára (40), sestra mé současné manželky Jany (37). Jenže Bára o mě tehdy nestála, a tak jsem si vzal Janu, která po mně toužila. Po letech se karta obrátila a mně se tím zásadně zkomplikoval život.
Ukázalo se, že je manželka neplodná
Báře bylo lehce přes dvacet let, když jsem se jí dvořil. Dorážel jsem na ni všemi možnými způsoby, ale ona mě za hradby svého života nepustila. Věděl jsem, že její sestra Jana mě tajně miluje. Tak jak já se snažil o Báru, Jana usilovala o mě. Nakonec vyhrála Jana a já si ji po čase vzal za ženu. Moje city k Báře ale nikdy zcela nevymizely. Jen jsem je v sobě potlačil.
Jana je vskutku hodná a obětavá žena. Mám ji rád, ale asi ne tak, jak by si zasloužila. Cítím z ní, jak upřímně mě miluje a udělá pro mě cokoliv. Mrzí mě, že jí nemohu nabídnout to samé. Slíbil jsem si, že na ni budu hodný a hlavně jí budu věrný. Je to snadno zranitelný člověk. Věřil jsem, že svému slibu dostojím. Hlavně v době, kdy se ukázalo, že je Jana neplodná.
Cítila vinu a měla strach, že ji opustím. Já si totiž děti vždycky přál. Minimálně tři, to byl můj chlapecký sen. Na ten ale nedojde. Alespoň ne s Janou. Teď k tomu, co se stalo. Bára se mi vrátila do života. Najednou projevila zájem se mnou být. Snažil jsem se odolávat a její touze unikat.
Švagrová se mnou čeká dítě
Nakonec jsem to nezvládl a z nás dvou se stali milenci. Věděl jsem, že se to nesmí Jana nikdy dozvědět. Mezi sestrami panuje celkem pohodový vztah, nerad bych ho narušil. Bára slíbila, že o našem románku Janě neřekne, a tak jsem si několik let užíval skvělého sexu, dotyků a lásky. Znovu jsem tím probudil svoje city k Báře.
Možná bychom to tak táhli až do konce našich životů, kdyby se nestala ona osudová chyba. Po třech letech mileneckého poměru mi Bára oznámila, že je těhotná. ,,Já vůbec nevím, jestli se mám radovat. Dítě bych si moc přál, ale co Jana?“ zněla moje otázka. ,,Jana? Nic. Já si to dítě nechám vzít. Jiná možnost není,“ vyrukovala na mě Bára.
,,Necháš vzít? A to jen tak? Máme možnost založit rodinu. Třeba by to Jana pochopila,“ hledal jsem řešení. ,,Jana by to nepochopila, tím si buď jistý. Jak asi bude reagovat, až zjistí, že její sestra spí s jejím manželem a teď s ním čeká dítě? Navíc, když ona své vlastní mít nemůže?“ ozřejmila mi a mně došlo, v jakém průšvihu lítám.
Musím se své ženě přiznat
Neumím si představit, že s Bárou vědomě nepustíme na svět naše dítě. Stejně tak si ale neumím představit, že bych Janu opustil a žil s Bárou. Jana se pro mě obětovala, milovala mě. Nezaslouží si to. Šokuje mě Bářina chladnokrevnost, se kterou nemá problém jít na potrat. Ona sama nemá trvalý vztah ani děti. Mohl bych jí toho tolik nabídnout.
Stále je čas. Dost silně uvažuji o tom, že to Janě řeknu. Ona vždycky našla nějaké řešení. Třeba ho bude znát i teď. Možná bychom mohli dítě vychovávat společně. Musím to risknout, jinak bych si to do konce života vyčítal. Držte mi palce.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.