Radka (28): Můj otec trápil celou rodinu, pak se upil. Já mu nedokážu odpustit ani po smrti

S tátou jsme to neměli jednoduché. Byl alkoholik a s přibývajícím věkem se všechno jen horšilo. Zlobila jsem se na něj, protože se téměř nesnažil dát věci do pořádku. Po jednom z našich největších konfliktů zemřel. A ve mně zůstal jen vztek.

Mohlo by Vás zajímat:

Standa (42): Můj táta začíná podléhat konspiracím o Ukrajině. Myslí si, že všichni umřeme

Táta si denně zašel na "jedno"

Můj otec začal pít první ligu, když jsme se s bráchou odstěhovali. Máma pak byla na tátu sama a s jeho pitím nic nezmohla. Raději trávil každý večer v hospodě, postupem času přišel o práci i úspory.

Domlouvali jsme mámě, ať ho opustí. To se o pár let později stalo, jen trochu jinak. Zemřela po krátké nemoci. Věděla jsem, že tátovo chování jejímu zdravotnímu stavu nepřidalo. Strašně jsem se na něj zlobila. Po mámině smrti to s ním šlo od desíti k pěti.

Brácha to s tátou už úplně vzdal, já mu občas přišla uklidit a donést něco k jídlu. Stávalo se, že nebyl doma a já ho potkala s kumpány u hospody. Někdy jsem mu pomohla dojít domů, jindy jsem raději předstírala, že ho nevidím.

Mohlo by Vás zajímat:

Kryštof (25): Táta je homofob, máma po něm všechno papouškuje. Kvůli tomu musím mlčet o své orientaci

Nedorazil na mou svatbu

„Tati, přišla jsem ti představit Honzu, budeme se brát," řekla jsem jednou ve dveřích. Přivedla jsem přítele ve dnech, kdy na tom byl táta lépe. Vrátil se zrovna z nemocnice, kde mu zašívali ránu na hlavě po ošklivém pádu. Doufala jsem, že bude pár dní střízlivý.

Podali si ruce a překvapivě proběhla celkem civilizovaná konverzace. Táta dokonce projevil zájem o to, aby mě mohl doprovodit k oltáři. Dojalo mě to a souhlasila jsem. Měla jsem ale rezervní plán, protože už jsem tátu znala příliš dobře.

Na obřad nedorazil. Chtěl si dát něco ostřejšího na kuráž a skončil někde do večera v „lihu“. Pozdě večer přijel taxíkem na naši svatební oslavu a Honza ho na moje přání nechal vyhodit. Táta na mě křičel a já ho poslala ke všem čertům. To jsem netušila, že ho vidím živého naposledy.

Mohlo by Vás zajímat:

Honza (29): Otec se mi po dvaceti letech vrátil do života. Je pořád stejně zlý člověk jako kdysi

Tátova smrt mi úlevu nepřinesla

Neviděla jsem ho celé měsíce. A když se ke mně dostala zpráva o jeho tragické smrti, zaplavila mě lítost kombinovaná se vztekem. Chybělo mi usmíření po naší nepříjemné scéně. Dodnes ho viním za rodinné neštěstí. Tyhle negativní pocity mě dusí.

Ráda bych mu odpustila, hledám způsob, jak to udělat. Na radu mojí psycholožky jsem mu napsala dopis, zkusila s ním „promluvit“. Bratr mi navrhuje, abychom se s ním spojili na nějaké duchařské seanci. Nevím, zda něco z toho nakonec zabere, ale už chci konečně klid v duši.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vlaďka (32): Nechtěla jsem se smířit s tím, že otec zemřel. Udělala jsem něco, co mi změnilo život

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.