Radka je osmadvacet let šťastně vdaná. Se svým manželem vychovali dceru Janu, která je sice úspěšná, ale nikdy neměla příliš štěstí v lásce. To se ovšem jednoho dne změnilo a Jana se zamilovala. Jenže ne do muže, ale do ženy. Jak to celé dopadlo, se dozvíte v jejím příběhu.
S manželem Václavem (52) jsme spolu už osmadvacet let. Během našeho manželství se nám narodila dcera Jana (27). Manžel ji vždycky rozmazloval, byla to jeho jediná holčička, já byla ve výchově poněkud tvrdší. Jana vystudovala vysokou školu a získala inženýrský titul. Byli jsme na ni tak moc pyšní, a pořád jsme. Jediné, na co v životě měla smůlu, byli muži.
Táta jako vzor
Manžel s dcerou byli nerozlučná dvojka, vždycky se více svěřovala Vaškovi, než mě. Byl to její vzor a věděla jsem, že si chce najít stejného muže jako je její táta. Jenže to se jí nedařilo. Vztahy jí nevydržely déle než rok. Je to ale pár měsíců, co jsme na Janě začali pozorovat změnu. Byla šťastná a celá rozzářená. Tušili jsme, že je zamilovaná až po uši.
Nikdy nebudu dědeček
S manželem jsme se těšili i na vnoučata. Po nějaké době jsem si řekla, že pozvu Janu a jejího partnera k nám na oběd. Abychom ho konečně poznali. Manžel i já jsme byli nedočkaví a natěšení. Jenže přišel šok! Jana si místo partnera přivedla partnerku. Byla jsem překvapená, ale nevadilo mi to. Ale manžel byl nepřístupný. Celou dobu nepromluvil ani slovo.
Když odešly, prohlásil jen: ,,Nikdy nebudu mít vnouče.“ To mu vadilo ze všeho nejvíc. Chodí jako tělo bez duše, moc nejí, ani nemluví. Jsem z toho zoufalá. Taky jsem si Janinu lásku představovala jinak, ale Beáta, její partnerka, je milá holka. A jsem ráda, že je Jana konečně šťastná. S Vaškem jsem si promluvila, řekl, že Janu miluje a pořád je to jeho malá holčička, ale že se těžko smíří s tím, že nikdy nebude děda.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.