Richard měl jeden veliký problém. Nedokázal mluvit s ženami, které se mu líbily. Poslední roky už se ani o žádný kontakt nesnažil a smířil se s tím, že zůstane sám. Pak se ale objevil onen klobouk. Jak mu klobouk pomohl najít si ženu?
Mým největším nepřítelem je strach mluvit se ženami. Jakmile se mi nějaká líbí a já bych ji chtěl sbalit, nejsem schopen ze sebe dostat něco rozumného a začnu koktat. Dotyčná raději vezme nohy na ramena.
Cizí žena
Při jedné cestě z práce jsem se zastavil u výlohy s oblečením. Stála tam figurína muže, která měla na hlavě velmi zajímavý klobouk. Chvíli jsem přemýšlel nad tím, že bych si ho koupil, abych svůj nudný šatník trochu obohatil. Nakonec jsem si řekl, že mi určitě nebude slušet.
Chodil jsem kolem obchodu další tři měsíce. Vždycky jsem se na malou chvíli u krámku zastavil a zadíval se na klobouk. Jednou odpoledne jsem opět stál u výlohy, když vtom kolem mě prošla starší žena a zašeptala: „Kup si ten klobouk, nebudeš litovat.“ Jak to dořekla, klobouk zničehonic spadl z hlavy té figuríny.
Vešel jsem do krámu, zvedl jsem klobouk a mířil jsem s ním rovnou ke kase. Paní prodavačka se na mě usmála a řekla: „Tak přece jen se našla hlava, která ho bude nosit.“ Už v tu chvíli jsem cítil velmi zvláštní pocit, jako kdyby se mělo něco stát, přitom jsem si jen nesl domů obyčejný klobouk.
Obyčejný klobouk
Když jsem přišel domů, hned jsem si klobouk nasadil. Neuměl jsem sám reálně vyhodnotit, zdali mi vůbec sluší. Každopádně mi padl tvarem jako ulitý. Během toho, co jsem se producíroval před zrcadlem, zazvonil zvonek. Šel jsem rovnou ke dveřím, netušil jsem, kdo zvoní, protože ke mně návštěvy nechodí.
Stála tam malá brunetka, která mě prosila o pomoc, protože si zabouchla klíče. Potřebovala si ode mě zavolat své sestře, aby přijela domů. Pozval jsem ji dovnitř a půjčil jí telefon. Její sestra přislíbila, že do hodiny dorazí. Nabídl jsem slečně, že může počkat u mě, aby neseděla na chodbě. Sám jsem byl překvapený, že se s ní dokážu normálně mluvit.
Poděkovala a její pohled směřoval někam nad moje čelo. Pak řekla: „Máte moc hezký klobouk, proč ho nosíte i doma?“ Povyprávěl jsem jí svůj kratičký příběh o tom, jak jsem si dnes pořídil klobouk. Bylo velmi zvláštní mluvit se ženou, protože většinou začnu plácat nesmysly a koktat. Teď to bylo jiné, krásné.
Nebyl tak zcela obyčejný
Nakonec u mě slečna jménem Klaudie strávila skoro celý podvečer. Její sestra jela domů tak trochu zbytečně. Domluvili jsme se, že druhý den spolu zajdeme na skleničku. Rozhodl jsem se, že si vezmu znovu svůj klobouk. Dokud jsem ho měl na hlavě, neměl jsem jediný komunikační problém. Jakmile jsem si ho v restauraci sundal, vrátilo se moje koktání, kterým jsem trpěl už od puberty.
Večer byl v trapu. Divila se, co mi je a proč jsem najednou jako vyměněný. Nebyl jsem schopný říct jednu jedinou souvislou větu. Klaudie to nechápala a bylo vidět její zklamání. Usoudil jsem, že to nemá cenu, a z restaurace odešel. Na ulici jsem nasadil klobouk a vydal se domů celý zhrzený, že jsem to zase zpackal. Klaudie za mnou vyběhla a ptala se, co se stalo. Opět jsem s ní komunikoval normálně. Mohl za to ten klobouk. Nebyl totiž tak obyčejný, jak jsem si myslel. Dnes už ho sundávám i doma, protože jsme rok manželé.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.