Roman se rozhodl, že pomůže své dceři Lucii zhubnout. Naordinoval jim pravidelné procházky a upravil jídelníček. Čekal, že se k nim připojí i manželka, které by neuškodilo něco shodit. Ta se k tomu ale postavila po svém.
Jsem nešťastný z toho, jak vypadá naše dcera Lucie (14). Ve svém věku už je velmi tlustá, ale jediný, kdo s tím chce něco dělat, jsem já.
Dcera musí zhubnout
Uznávám, že ani já, ani manželka Marika (38) nejsme žádní hubeňouři. Nic by se nestalo, kdybychom každý shodil deset kilo. Marika přibrala hodně během těhotenství a další roky po něm. Po porodu už se nikdy nedokázala dostat do formy. Má ráda jídlo a dopřává si ho ve velkém. Dokud jsou její výsledky po lékařských prohlídkách v normě, nechce o hubnutí ani slyšet.
S tím, že už asi nikdy nebude hubená, jsem se smířil, i když nerad. Co mě ovšem trápí a nesmířím se s tím, je fakt, že dcera Lucie je tlustá. Je to mladá holka, které nebylo ještě ani patnáct a už má silnou nadváhu, ne-li obezitu. Ve svém věku by měla vážit maximálně padesát kilo. Její váha ale ukazuje přes šedesát.
Rozhodl jsem se, že v tom dceru nenechám a pokusím se jí pomoci. Koneckonců, sám jsem potřeboval něco shodit. Říká se, že ve dvou se to lépe táhne. Lucie je velká holka, takže jsem jí řekl na rovinu, co zamýšlím. Považoval jsem za fér jí říct, jak se věci mají. Nešlo jen o váhu jako takovou, ale rovněž o zdraví.
Manželka dceru nepodpoří
Domluvili jsme se, že budeme s Luckou každý druhý den chodit na svižnou, alespoň pětikilometrovou procházku. S pohybem musela jít ruku v ruce i strava. Ke snídani jsme si vymysleli ovesné kaše. Obědy měla ve škole, s tím jsem nic dělat nemohl. Jako svačinu do školy dostala vždy kus ovoce a žitný chleba s kvalitní šunkou. A večeře jsme střídali. Někdy ryba, někdy jen salát, ale hlídal jsem nám poměr živin.
Už po týdnu jsem se cítil lépe. Váha se sice nehnula, ale ten pocit lehkosti se mi zalíbil. Lucka se k tomu nějak nevyjadřovala. Nechtěl jsem jí to celé zprotivit, takže jsem se v tomhle ohledu snažil chovat spíš jako kamarád, který chce pro ni to nejlepší. Nabádal jsem i Mariku, aby se k nám přidala. Ta kroutila hlavou. Po měsíci jsem měl dole přes dvě kila.
Lucka měla dole kilo a půl. Považoval jsem to za veliký úspěch. Marika byla z celé té situace nervózní, a tak mi začala házet klacky pod nohy. Začala Lucii zase dělat nezdravá jídla. K večeři jí udělala tousty, do kterých narvala kečup a tatarku. Ke snídaní palačinky s marmeládou. Lucie jídlo odmítala, protože držela basu se mnou. Čekal bych od manželky podporu, hlavně když šlo o zdraví našeho dítěte.
Spolu proti manželce
Velmi rychle jsem pochopil, že Marika to celé dělá ze zcela jiného důvodu. Ona sama byla slaboch, který se nedokázal své tloušťce postavit. Tak se rozhodla, že na svoji stranu přetáhne Lucii. Ta se ovšem rozhodla statečně bojovat. Doma se tak odehrává často boj. Jakmile nejsem doma, vaří totiž Marika. Nestydí se upéct dvě pizzy. Jednu sní sama a druhou tlačí do Lucky.
Dcera se mi svěřila, že vůbec neví, co má dělat. Prý jí matka řekla, že stejně bude celý život tlustá, tak ať se raději nají toho, co jí chutná. Lucka je díkybohu ve věku, kdy se rozhodla, že bude rozumně oponovat. Manželce namítla, že jí chutná jídlo, které dělám já. Nebolí ji po něm břicho a cítí se lépe. Ale hlavně, začala hubnout. Jsme dva proti jednomu, snad to dojde i Marice.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.