Růžena (39): Táta zemřel na oslavě mých narozenin. Od té doby nemám chuť nic slavit, ale manžel to nechápe

To, že jsem přestala slavit narozeniny, má jeden důvod. V den mých 37. narozenin mi totiž umřel táta. Zůstalo to ve mně jako velmi smutný zážitek, a proto nemám chuť cokoliv slavit. Mrzí mě, že to můj manžel Jaroslav (43) nechápe a nutí mě, abych oslavila své čtyřicátiny.

Mohlo by Vás zajímat:

Šárka (33): Manžel rozděluje peníze na jeho a moje. Jsem na mateřské a někdy u něj musím doslova žebrat

Táta se nikdy neuměl šetřit

Když táta poprvé zkolaboval, dostal od lékařů jasné sdělení. Má se šetřit! Víc spát a pořádně jíst. A hlavně se nestresovat. Táta to tehdy pochopil a začal se o sebe lépe starat. Jenom díky tomu utekl hrobníkovi z lopaty. Já se mu snažila pomáhat, protože se staral o svého nemocného bratra, chodil do práce a ze života té radosti moc neměl.

Po bratrově smrti se táta hodně zhoršil. Málo jedl, hodně pil a tělo mu to začalo velmi rychle vracet. Po prvním infarktu se zalekl a nechal pití. Jenže mu ochabla levá část těla a on už nemohl chodit do práce. Nastoupil do invalidního důchodu. Nemohla jsem to říct nahlas, ale byla jsem ráda. Mohl víc odpočívat.

Po čase ale začal tvrdit, že nemůže jen tak sedět a nic nedělat. Našel si částečný úvazek, kde byl hodně ve stresu. Druhý infarkt na sebe nenechal dlouho čekat. I když se z něj dostal, zůstaly mu trvalé následky. Špatně mluvil a zhoršila se mu celková motorika. Když se k tomu přičetlo stáří, bylo to vražedná kombinace.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (25): Přítelkyně nechce oslavit své narozeniny se mnou, místo toho jde za kamarády

Táta umřel v den mých narozenin

Po další mozkové příhodě už táta zůstal v nemocnici. K tomu se přidaly problémy se srdcem. Chodila jsem za ním každý den. Jeho stav se nakonec stabilizoval natolik, že byl propuštěn do domácí péče. Vzala jsem ho k nám a starala se o něj. Částečně jsme ho zapojili do domácích prací, aby zcela nezakrněl.

V době, kdy se blížily moje narozeniny, se u nás doma chystala oslava. Měli přijet všichni strýčkové a tetičky. Manželova rodina hodně prožívá oslavy. Mělo to být velké rodinné setkání. Na stole obří dort, chlebíčky a alkohol. Když jsem sfoukávala svíčky, tátovi padla hlava na stůl.

Umřel i přes rychlé zavolání sanitky. U mého stolu, v den mých narozenin... Neumíte si představit, co to pro mě bylo. A od toho dne už nechci slavit narozeniny. To, jak leží nehybně u stolu, mám pořád v paměti. První rok to všichni chápali a nikdo mě do oslav nenutil. Druhý rok už do mě manžel rýpal, abych se přes to přenesla.

Mohlo by Vás zajímat:

Sáva (25): Táta vždycky obdivoval jen mou sestru. Začala jsem mu lhát, abych vypadala jako lepší člověk

Už nikdy nechci slavit narozeniny

To jsem si ještě dokázala obhájit a prosadila si, že je to zkrátka brzy. Tady ale můžu přiznat, že jsem lhala. Já už totiž nikdy slavit nechci. Ta hořkost ze smrti táty ve mně zůstane navždy. Jak sakra mohu slavit narozeniny, když mi v ten den umřela milovaná osoba? Jaroslav to nechápe a nutí mě, abych svoje blížící se čtyřicátiny oslavila.

Dokonce už to řekl rodině a v den mých narozenin mají všichni přijet. Nevím, jestli tomu nechce rozumět, nebo to vážně nechápe. Pořád to bolí a bolet bude. Nechci se přes nic přenášet. Jen už prostě nechci slavit svoje narozeniny. Proč to prostě nerespektuje?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

David (35): Máma umírá, ale já ne, řekl mi táta, když jsem ho potkal v baru s mladou holkou

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.