Sabina se léčila s rakovinou prsu. Vzhledem k tomu, že byl její nález vážný, lékaři jí doporučili oboustrannou mastektomii. Sabina si myslela, že nic horšího už ji nepotká. Jenže když se vrátila bez prsou domů, jejímu trápení ještě neměl být konec.
Když jsme se s Tomášem (40) brali a zaznělo během svatebního slibu ono ohrané Zůstaneme spolu v dobrém i ve zlém, věřila jsem, že to tak skutečně bude. Vztah prověří mnoho věcí. U nás to byla moje rakovina prsu.
Dvě těžké rány osudu
Tomáš je od přírody pohodář. Co já viděla jako problém, on bral jako malichernost. Dlouho jsem se od něj učila, že nikdy není nic tak horké, jak se to uvaří. Prošli jsme si například obdobím, kdy jsme řešili nedostatek financí. Tom pracoval jako truhlář a při jedné větší zakázce si uřízl čtyři prsty na pravé ruce. Rok se dával dohromady a já nás oba živila.
Neřekla jsem ani popel. Spíše jsem se mu snažila pomoci to celé překonat. Dřela jsem jako kůň, aby bylo na zaplacení účtu. Pak se Tom uzdravil a našel si jinou práci, kde se svým handicapem mohl fungovat. Věci se vrátily do normálu a já na nás byla hrdá, jak krásně jsme to zvládli.
To jsem ještě netušila, že nás čeká další těžká zkouška. Začalo mě pravidelně píchat v levém prsu. Při sebemenší aktivitě jsem cítila nesnesitelnou bolest. Když jsem si nahmatala jakousi bulku, rozhodla jsem se vyhledat lékaře. Doktor od stolu tvrdil, že to bude asi jen zánět. Nicméně pro jistotu mě poslal na mamograf a ultrazvuk. Následně jsem musela podstoupit histologické vyšetření.
Rakovinu jsem nečekala
Před Tomášem jsem mlčela, protože jsem ho nechtěla zatěžovat takovým nesmyslem, jako je bolavé prso. V den, kdy jsem si šla pro výsledky, jsem doufala v obyčejný zánět. Doktorka mě vyzvala, abych se posadila, a velmi empaticky ke mně promluvila. ,,Milá Sabino, máme vaše výsledky. Nejsou to dobré zprávy. Budu k vám naprosto upřímná,“ začala.
,,Karcinom je veliký a poměrně dost agresivní. Musíme ihned zahájit léčbu,“ řekla. Rozběhlo se kolečko vyšetření a do týdne jsem měla naplánovanou první chemoterapii. Teď jen říct to manželovi. Tomáš mě mlčky vyslechl, objal mě a řekl, že to společně zvládneme.
Po prvních dvou chemoterapiích mi začaly padat vlasy a obočí. Měla jsem co dělat sama ze sebou. Pohled do zrcadla byl žalostný. Tomáš to nesl ještě o poznání hůř. Začal se na mě dívat úplně jinak. Už ne láskyplně, ale soucitně a s jistou nechutí. Lékaři mi postupně doporučili, abych si nechala vzít obě prsa. I to zdravé.
Kromě prsou jsem přišla i o manžela
Moje proměna byla radikální. Psychicky jsem byla na dně. Hlavou mi běžely myšlenky na děti. Budu vůbec někdy máma? Přežiju to? Nikomu takové stavy nepřeji. Uvnitř jsem se ale kousla a rozhodla se bojovat. Po poradě s psychologem jsem kývla na oboustrannou mastektomii. Bylo to to nejtěžší rozhodnutí v mém životě.
Do nemocnice jsem šla s prsy a odcházela bez nich. Kvůli nemoci mi sebrali kus ženství. I když jsem měla do budoucna v plánu nechat si udělat nová, v tu chvíli to bolelo. Hlavně na duši. Manžela jsem potřebovala víc než kdy jindy. I jsem na jeho podporu tak trochu spoléhala. On, věčný pohodář, mě z toho dostane, říkala jsem si.
Byla jsem na omylu. Tomáš se zachoval jako ten největší sobec. Nedokázal se dívat na moji holou hlavu. Paruky jsem nenosila. Opustil mě, protože jsem pro něj nebyla už ta dokonalá Sabča, kterou si kdysi bral. Teď začínám úplně od začátku.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.