Maminka jí zemřela, když bylo Sandře pouhých 14 let. S jejím odchodem se nikdy nesmířila. Když se dostala do spárů násilnického manžela, maminka nečekaně zasáhla.
Když mi zemřela maminka, zůstala jsem sama se svým otcem a mladším bratrem. Mamčin odchod byl tak nečekaný, že jsme se s ním jen těžko smiřovali. I když se taťka hodně snažil, její roli zastat nedokázal. Maminka je prostě jen jedna.
Manžel se ukázal jako hrubián
Když je vám čtrnáct let, maminku potřebujete. Chcete slyšet rady do života a chodit si k ní pro útěchu. Já k tomu měla taťku. Jak jsem předesílala, i když se snažil, nemohl mi mámu nahradit. Když jsem poprvé dostala měsíčky, musela jsem si poradit sama.
Doporučení k zahájení sexuálního života jsem také sbírala jinde. A tak to bylo vlastně se vším. V dospělosti jsem se od táty odstěhovala do jiného města. Našla si muže, porodila dvě děti a věřila, že vše je na dobré cestě. Pár let to tak i bylo. Po čase se ovšem z Luboše vyklubal násilník.
Když na mě poprvé vztáhl ruku, padla jsem na samé dno. Nikdo mi neřekl, že se něco takového může stát. Tátu jsem s tím zatěžovat nechtěla, měl svých starostí dost. Před dětmi jsem dělala, že se to nestalo. Prosila jsem o pomoc mamku, i když jsem věděla, že nežije. Tak moc mi v té chvíli chyběla její moudrá rada.
Zmlácená jsem uslyšela mamčin hlas
Luboš mě začal bít pravidelně. Týral mě psychicky i fyzicky. S každou další ránou jsem ztrácela sílu od něj odejít. Zvykla jsem si a brala to jako součást svého života. Dne, kdy mě zbil tak, že jsem se nemohla zvednout, se stalo něco zásadního. Schoulená v klubíčku jsem zaslechla známý hlas: ,,Sandro, musíš od něj odejít.“
V tom hlase jsem i po letech poznala maminku. ,,Nedopusť, aby ti ubližoval. Odejdi,“ naléhala dál. V tu chvíli jako by mi někdo vlil krev do žil. I přes fyzickou bolest jsem se cítila velmi silná. ,,Máš pravdu, mami,“ špitla jsem a rozhodla se konat.
Postavit se tyranovi není jednoduché. Náš rozvod provázely schválnosti a násilí z jeho strany. Když mi bylo nejhůř a měla jsem pocit, že už to nezvládnu, opět se ozval mamčin hlas. ,,Hlavu vzhůru. Jsem s tebou,“ řekl a já chytla druhý dech. Rozvod jsem dotáhla do konce a těšila se na nový začátek.
Dokázala jsem se postavil na vlastní nohy
Obě děti jsou už dnes dospělé, takže mají svůj život. Já se postavila na vlastní nohy a našla si nového muže. Bořek (60) mě nosí na rukou. Jenom díky tomu, že mě mamka podpořila, jsem od Luboše dokázala odejít.
Přišla za mnou ještě nedávno do snu. ,,Jsem na tebe hrdá, že jsi to dokázala,“ slyšela jsem její hlas. Je mi záhadou, proč takto nepřišla už dřív, když to jde, ale to už bych možná po zemřelé žádala mnoho. Nebýt mamčina povzbuzení, zjevně bych s Lubošem byla dodnes a utápěla se v bolesti a utrpení.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.