Sára (27): Svěřila jsem matce na čtrnáct dní svého psa. Po návratu jsem se nestačila divit, co z něj udělala

Mojí největší vášní jsou psi. Vždycky jsem si přála mít stafordširského bulteriéra. Toto plemeno je určené pro zkušené majitele, kteří milují pohyb. Amádeus mě při mých sportovních výkonech pravidelně doprovází. Je to můj nevěrnější parťák. Skoro bych řekla, že osudový.

Mohlo by Vás zajímat:

Radovan (59): Dcery pořídily manželce psa, aby nebyla pořád sama. Její štěstí ale nemělo dlouhého trvání

Plánovala jsem účast na mistrovství

Když jsem si ho vzala jako štěně, začal tvrdý výcvik. Docházela jsem s ním několikrát týdně na agility. Byl to nejlepší způsob, jak naše pouto upevnit. Z práce jsem každý den pospíchala domů. Chodili jsme spolu běhat nebo na dlouhé procházky. Amádeus byl šťastný právě někde venku, kde se mohl pořádně vybít.

Dávala jsem si velmi záležet na jeho výživě. Na krmivu jsem nikdy nešetřila. Během roka a půl se z něj stal svalnatý borec. Byla jsem na něj hrdá. Lidé se za ním otáčeli, protože byl vážně krásný. Hodně jsem se nadřela, aby se z něj stal šampion. Plánovala jsem, že se společně přihlásíme na mistrovství.

Amádeus na to zcela jistě měl. Těšila jsem se, jak spolu dobudeme svět. Plán mi nabourala moje kamarádka. V době, kdy už měli zaplacenou čtrnáctidenní dovolenou ve Španělsku, se s ní rozešel přítel. Prosila mě na kolenou, abych s ní jela. Moc se mi nechtělo, ale byla tak zoufalá, takže jsem nakonec kývla.

Mohlo by Vás zajímat:

Jakub (29): Přítelkyně si tak dlouho s bývalým přehazovala psa, až jsem musel zasáhnout. Dopadlo to poněkud nečekaně

Svěřila jsem Amádea své matce

Musela jsem hbitě vymyslet, kam dám po dobu své nepřítomnosti Amádea. V úvahu přicházela moje matka. Psy vždycky milovala a s mým drobkem se znali. Dala jsem jí jasné pokyny, jak se o něj má starat. ,,Nesmíš ho rozmazlovat. Určitě ho nekrm lidským jídlem. A zkus s ním denně ujít deset kilometrů, ať mi nevypadne z tréninku,“ apelovala jsem na ni.

Vše mi odkývala a já věděla, že můj miláček bude v dobrých rukách. První dny bez něj jsem byla trochu nervózní. Mamka mi ale psala, že je v pohodě a má se jako prase v žitě. Pustila jsem to z hlavy a náležitě si užívala krásy Španělska. Ke konci pobytu jsem se už nemohla dočkat, až na mě ta moje černá obluda skočí a půjdeme běhat.

První kroky z letiště vedly k mojí mamce. Když jsem zazvonila u vrat, doufala jsem, že přiběhne Amádeus a začne mě radostně vítat. Místo toho se ke mně ploužil tlustý znuděný pes. ,,Mami?“ vyjekla jsem a sklonila se k němu. ,,Co to má znamenat? Co mu je? Proč je tlustý? Čím jsi ho krmila?“ chrlila jsem jednu otázku za druhou a nevěřila vlastním očím.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (46): Manželka si přes můj nesouhlas pořídila psa. Teď mě nahradil i v posteli

Příště raději nikam nejedu

,,Máme za tři týdny soutěž. Co mám teď dělat?“ zoufala jsem si. Mamka mě odbyla s tím, že ho krmila podle sebe. Postupně se přiznala, co vše mu dávala. Zbytky od večeře, buřty, špek a bůh ví co ještě. ,,Tak já ti dám na hlídání krásného vysportovaného psa a vrátí se mi tlustá koule? Fakt díky,“ smála jsem se ironicky.

Matce se ho podařilo vykrmit skoro o sedm kilo. Za mě něco neskutečného. Na soutěž jsme samozřejmě nejeli. Musela jsem Amádeovi nasadit dietu. Dnes už je to víceméně v pohodě. Vztek už mě přešel. Vím ale, že matce už nikdy psa nesvěřím. To budu raději sedět doma.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Nora (35): Netušila jsem, jaké máme s manželem problémy. Dokud jsme si nepořídili psa

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.