Šárka (30): Roky jsem se za mamku styděla. Až po její smrti jsem pochopila, jak výjimečný dar měla

Mamku lidé často označovali za čarodějku. Proč, to přesně nevím. Uznávám ale, že to nebyla klasická ženská. Měla doma pokoj, ve kterém pořádala jisté rituály. Jako malá jsem tam nesměla, protože to podle maminčiných slov mohlo být nebezpečné.

Mohlo by Vás zajímat:

Valérie (35): Kvůli čarodějnickému kouzlu se nám narodilo zvláštní dítě. Doufám, že ho jednou budu milovat

Mamky se spousta lidí bála

Když jsem byla starší, do některých rituálů mě zasvětila. Společně jsme tak prováděly rituál, který nás měl chránit před zlými silami. Pod jejím dohledem jsem pila magické bylinné čaje.

Ona chodila i dost divně oblékaná. Dlouhé látkové šaty, na čelo si malovala třetí oko. Na rukou měla různé prsteny, kdy každý z nich měl jistou moc. Mamka zkrátka vzbuzovala emoce. Někteří se jí smáli, jiní se jí báli. Já vlastně nevěděla, co si o ní mám myslet. Milovala jsem ji, ale ve své podstatě mi naháněla strach. Ona věřila v něco, co jsem já nebyla schopna pochopit.

Chtěla jsem žít obyčejný život obyčejné holky. To ale po mamčině boku nešlo. Během úplňků utíkala do lesů, kde dělala oheň a celou noc kolem něj tančila. Já seděla doma a přemýšlela nad tím, proč nemůže být mamka normální. Nechodily jsme spolu ani na obyčejné procházky nebo do cukrárny. Místo toho jsme sbíraly kameny a obnovovaly jejich moc.

Mohlo by Vás zajímat:

Sabina (20): Naše tajné místo mi prozradilo, že milovaná babička nade mnou bdí i po smrti

Měla jsem provést posmrtný rituál

Dělat něco, čemu nevěříte, je dost těžké. Pro mě téměř nemožné. Všechno, co jsem dělala, jsem dělala jenom z lásky k mamce. Když se mi začala ztrácet před očima, bylo mi jasné, že něco není v pořádku. Ona to ale brala statečně. Byla vážně nemocná a obě jsme věděly, že umírá. Já se hroutila, ona měla hlavu vzhůru.

,,Neplakej, už si mě k sobě volá. Budu na tebe čekat. Jsi na život dobře připravená,“ prohlásila a hladila mě po vlasech. Neuměla jsem si představit život bez ní. Než zemřela, požádala mě, abych její pokoj s čarodějnickým zákoutím nerušila. ,,Zkusíme takový malý experiment. Doufám, že to vyjde,“ řekla s nadějí v hlase.

Před smrtí mi ještě stihla říct, jaký rituál mám po jejím skonu provést. Měla jsem pocit, že bez ní nezvládnu už nikdy nic. Její odchod mě ranil na tom nejcitlivějším místě. Tři dny po její smrti jsem udělala to, co po mně chtěla. Zapálila jsem devět svíček a pronesla jistou mantru, která měla udržet život po životě. Celé jsem to obrečela.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaromír (47): Matka si nepřála, abych jí chodil na hrob. Brání mi v tom i po smrti

Všechno do sebe najednou zapadá

Pár týdnů po pohřbu jsem se ale najednou necítila sama. Všude kolem jsem vnímala maminčinu přítomnost. Z pokoje, který mi kdysi naháněl strach, jako by vycházela nějaká síla. Jednou večer jsem tam usedla do starého křesla. Dívala jsem se směrem ke kamenům vyskládaným na stole. Sbírka se najednou rozsvítila.

Vzala jsem dva kameny do ruky. Byly úplně vařící. Poté se rozsvítilo sedm svíček. Matně jsem si vzpomněla, že mi mamka kdysi vyprávěla, že se tak pozná přítomnost ducha. Když spadl rámeček s fotografií, na které jsme s mamkou spolu, došlo mi to. ,,Mami, ty jsi tady?“ řekla jsem a začala radostí tančit po pokoji.

Všechno najednou dávalo smysl. Ty roky rituálů a seancí. Jenom díky tomu, že byla mamka taková, my dvě můžeme být pořád spolu. Při posledním úplňku se mi mamka dokonce zjevila. Nemusím chodit na hřbitov, stačí zajít do pokoje a jsme spolu.

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (24): Po smrti dědečka jsme si vzali jeho psa. Netušil jsem, že mě s dědou bude dále spojovat

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.