Šárka nám zaslala na první pohled docela úsměvný příběh o tom, jak si její matka pořídila psa. Vlastně psy. Šárka si myslí, že se matka přepočítala a nyní ji péče o psy zmáhá, jenže ta nechce přiznat pravdu. Uleví nakonec Šárka své matce a podá pomocnou ruku, nebo ji nechá, aby si s danou situaci poradila sama?
Moje matka byla vždy ten typ, že když viděla někde psa, už si ho brala pomalu domů. Dokud táta žil, nesměl žádný pes přes práh. Jenže po jeho smrti matka cítila prázdnotu a současně i možnost si konečně domácího mazlíčka pořídit.
Matka se pomátla
Chtěla něco nenáročného a malého, tak mě šokovalo, když jsem zjistila, že si vzala smečku čtyř labradorů, což tedy rozhodně nejsou malí psi. Na moji otázku, proč zrovna tohle plemeno a rovnou čtyři zvířata, mi řekla, že nechtěla dělit štěňátka od matky a když má veliký dům a k tomu zahradu, tak proč ne.
Nemohla jsem tomu uvěřit, představa, jak je jde všechny venčit nebo kolik toho asi tak sežerou, ve mně vyvolávala obavy z budoucnosti. Ale už je dost stará na to, aby věděla, co dělá. Rovnou jsem ji ovšem upozornila, ať nepočítá s tím, že když pojede někam na dovolenou, že bych je hlídala. Tvrdila, že budou jezdit s ní. Vtipkovala jsem, aby si tedy rovnou koupila i autobus, protože do auta je nenacpe.
Matka s mojí dcerou vymýšlejí plán
Zprvu se zdálo, že to matka zvládá skvěle, alespoň do telefonu tvrdila, jak je všechno v pohodě. Rozhodla jsem se, že se tam pojedeme s dětmi podívat, přece jen to byla ještě malá štěňátka. Nestačila jsem se divit, co všechno jí doma zničila, rozkousala. Dostala jsem vztek, sotva jsem si sundala boty, protože jeden z prcků přiběhl a počůral mi je.
Matka na sobě nedala nic znát, ale bylo vidět, že jí psi dávají zabrat. Starala se o ně dobře, vařila jim, chodili dost ven, ale prostě doma poničili všechno, co mohli. Korunu tomu nasadila moje dcera, která začala fňukat, že chce taky pejska.
Když to matka uslyšela, řekla, že to je skvělý nápad, že si může dcera jedno štěně vybrat a bude žít s námi a s ostatními psy se vídat. Ironicky jsem se smála, že to ani omylem. Matka podotkla, že mít o jedno méně, možná by to zvládala lépe. Ohřála jsem si polívčičku ve smyslu toho, že jsem ji na možné problémy upozorňovala, když se rozhodla mít doma zoo psů.
Jediné, co je teď trochu problém, je moje dcera, protože je na mě naštvaná, že babička nám chce jedno štěně dát a já ho nechci, takže jsem najednou zlá máma. Dcera má za měsíc narozeniny a já tuším, jak to moje matka vyřeší. Nejsem připravená na to dárek pro dceru vrátit, ale doma psa nechci.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz