O tom, že hranice alkoholismu je tenká, by Šárka mohla vyprávět. Její manžel Jakub změnil zaměstnání a tím to vlastně celé začalo. Stres a nadmíru práce zahání pitím. Šárka je přesvědčená, že se z něj stává alkoholik, což Kuba samozřejmě popírá.
Jakub (40) měl vždycky problém zvládat stresové situace. Vždy jsem mu z toho pomohla ven. Před časem ale našel jiný způsob, který je podle něj účinnější. Jenže mě se to vůbec nelíbí. Copak může být alkohol v něčem nápomocný?
Manžel nastoupil do veliké firmy
Neříkám, že si také sem tam nedám skleničku. Dám a ráda. Jen to s popíjením alkoholu nepřeháním. Oba máme špatnou zkušenost. Moje matka se upila k smrti. Jakubův otec si zase alkoholem nechal všechno vzít. Proto se bojím toho, co teď vidím u svého manžela.
Začalo to změnou zaměstnání. Z malé firmy přešel do korporátu. Musel najet na zcela jinou firemní politiku. Neskrýval, že je toho na něj moc. Nicméně o místo velmi stál a chtěl všem ukázat, že si ho zaslouží. Jenže už od začátku měl potíže s tím, aby zapadl do týmu. Jeho kolegové jsou téměř o deset let mladší a utahují si z něj.
Místo toho, aby to bral sportovně, doma se ze všeho hroutí. Celou zkušební dobu se snažil, chodil do kanceláře i o hodinu dřív. Bral práci navíc, chtěl se zkrátka blýsknout. Někdy dodělával projekty i doma po večerech. Já, jakožto podporující manželka, jsem pro to měla pochopení. Dávala jsem mu prostor, aby měl na práci čas a klid.
Začal používat alkohol lék na stres
Máme spolu desetiletého syna Honzu, který se cítí být otcem odstrčený. Ten mu totiž nasliboval spoustu aktivit, a pak na to kvůli práci neměl čas. Pořád říkal, že až projde zkušební lhůtou, všechno bude jako dřív. Jenže nebylo. Skutečně dostal smlouvu na dobu neurčitou, ale pak začalo peklo. Časté schůzky, pořád na telefonu.
Sotva přišel domů, dal si večeři a zašil se do pracovny, kterou jsme museli narychlo zřídit. Kupila se mu práce, přestal zvládat termíny. „Už nemůžu, dám si panáka," zvolal ode dveří. Nalil si jednoho, druhého a při třetím skoro spal. Spal tři hodiny. Vzbudil se v jednu ráno a práci dodělal. Ráno si liboval, jak mu alkohol pomohl.
A tak to začal praktikovat častěji. Doma se nám začal hromadit alkohol všeho druhu. Pivo, víno a v neposlední řadě tvrdý alkohol. V týdnu se ještě docela držel, ale přišel víkend a on dostal splávek. Když jsem se odhodlala říct, že se mi to nelíbí, měl vždy odpověď: „Nešil prosím tě. Dost mi to pomáhá. Nejsem žádný alkoholik, pokud míříš tímto směrem." A utnul naši debatu.
Manžel se žene do maléru
A o to právě jde. Kde je ta hranice, kdy už je člověk alkoholik? U matky jsem to zažila z první řady, takže tuším, kam se manžel řítí. On to vidí jinak. Prý mu to čistí hlavu a lépe se mu spí. Jenže to dopracoval do stádia, kdy pije denně. Pivo má místo vody a tvrdý alkohol na přilepšenou. Často se přestává ovládat, je výbušný a nervózní.
Na Honzíka kašle a se mnou se jenom hádá. Rozumně spolu dokážeme mluvit jen tehdy, když mu něco koluje v krvi. Už vidí jenom práci a to, jak se u ní napije. Myslím si, že se žene do maléru, který nebude mít dobrého konce. Nejhorší na tom je, že špatná jsem tady já. Pořád ho zpovídám, jestli to s tím pitím nepřehání. Označil mě za tu, co závidí jeho úspěchy. Nechápe, že se o něj bojím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.