Sebastián (30): Kamarádům vadí, že jsem zůstal s dcerou na rodičovské. Prý jsem houby chlap

S přítelkyní Klárou jsme se na první miminko hodně těšili. Dítě bylo chtěné, takže žádná jiná reakce ani nepřipadala v úvahu. Hned jsme si začali plánovat, jak první roky s děťátkem budou vypadat.

Mohlo by Vás zajímat:

Radek (34): Matka mé dcery se nám chce vrátit do života. Já ale netoužím otevírat staré rány

Jednomyslně jsme se shodli, že doma zůstanu já

Když se Kláře přiblížil termín porodu, museli jsme se dohodnout, kdo s dítětem zůstane doma. Přítelkyně nejprve říkala, že by chtěla na mateřskou ona. V práci by jí volno dali, ale já jsem byl proti. A to hned z několika důvodů. Klára vydělává o dost víc než já, tak mi přišlo, že schůdnějším řešením by bylo, abych doma zůstal já.

Moje zaměstnání lze navíc částečně pokrýt i z domova. Nemám žádnou pevnou pracovní dobu a ke svým projektům si mohu sednout prakticky kdykoliv. Když jsem svůj návrh Kláře přednesl, nebyla vůbec proti. Dohodli jsme se, že přítelkyně zůstane s dcerou doma první půlrok a pak povinnosti převezmu já. Ani jeden jsme na tom neshledali nic špatného. Až moji kamarádi nás vyvedli z omylu.

Mohlo by Vás zajímat:

Klaudie (24): Šla jsem na potrat a příteli jsem o tom neřekla. Když to zjistil, rozešel se se mnou

Kamarádi si myslí, že jsem se zbláznil

Moje parta, se kterou se znám od základní školy, byla nejprve nadšená tím, že ze mě bude táta. Jejich rozradostnění ale postupně opadávalo, když zjistili, jak to máme doma vymyšlené. To, že chci jít na rodičovskou, by je nenapadlo. Když jsem jim řekl, že s miminkem budu doma já, zůstali na mě nevěřícně zírat.

„Ty ses snad už dočista zbláznil, vždyť je to práce pro ženský. Bude z tebe domácí puťka,“ zněla jejich první reakce. Kamarádi mi to od té doby nepřestali vymlouvat. Nechápali, co mě k tomu rozhodnutí vedlo. Stále jsem od nich slyšel jen urážky. Prý nejsem žádný chlap, když jsem s touhle pozicí souhlasil. Jejich připomínky a urážky začaly být nesnesitelné, proto jsem se s nimi přestal vídat.

Nemluvil jsem s nimi přes devět měsíců a je vidět, že jim vůbec nechybím. Nezavolají mi, ani mě jinak nekontaktují. Jako bych byl pro ně mrtvý. Je možné, že jim tak moc vadí, že jsem na rodičovské? Asi pro ně nejsem dost dobrý, když se propůjčím k takové práci. Já na to mám ale opačný názor. S dcerou jsem doma už dva týdny a lépe to dopadnout nemohlo. Klára se po půl roce vrátila do práce a ani jeden z nás si nestěžuje. Kdyby nás tak viděli moji kamarádi, to by se těch urážek určitě vyvarovali.

Mohlo by Vás zajímat:

Antonie (36): Myslela jsem, že návrat do práce bude snadný. To bych ale nesměla mít děti

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.