Šimon (27): Odstěhoval jsem se kvůli partnerce do města. Čekal jsem něco jiného, asi tu zešílím

Na začátku léta jsem postřehl, že se do jednoho domu na konci naší vsi přistěhoval starší pár. Vesnice má pouhých dvě stě obyvatel, takže většinou ví každý o každém všechno.

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (26): Myslela jsem, že mě švagr nesnáší. Ukázalo se, že se tak choval z jiného důvodu

Nemohl jsem z ní spustit oči

O víkendu jsem jel kolem a na zahradě jsem zahlédl nádhernou holku. Málem jsem naboural, jak jsem se za ní otáčel. Večer jsem se sešel s kamarády v naší hospůdce a ona tam přišla s rodiči. Nemohl jsem z ní spustit oči. Když se zvedli, že odejdou, křikl na ni můj kamarád: „Slečno, hrajete šipky? Přijďte sem zítra na turnaj!“ Ona se smála a opáčila, že uvidí.

Druhý den jsem dorazil na turnaj a po hodině už jsem přestal věřit, že přijde, když se zjevila u stolu. „Tak jsem tady,“ houkla na nás a mně se podlomila kolena.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (32): Konečně jsem manželovi odpustila a dovolila jsem mu se mnou spát. Bohužel mě opět zklamal

Pak mi řekla něco, co mi zkazilo náladu

Normálně všechny turnaje vyhrávám, teď jsem byl ale tak mimo, že jsem se nedostal ani mezi nejlepší tři. „Víš, co se to říká. Neštěstí ve hře…,“ podívala se na mě těma velkýma očima a já jsem to za ni dořekl: „…štěstí v lásce?“ Celý večer jsme se bavili jen spolu, neskutečně jsme se nasmáli a večer jsme zakončili pusou. Když mi na sebe dala telefon, řekla něco, co mi zkazilo náladu: „Zítra se ale vracím domů.“

Nečekal jsem, že u nás na vsi nebydlí, a doufal jsem, že „doma“ bude alespoň v nejbližším městě, osm kilometrů od nás. „Jsem z Prahy,“ upřesnila a já jsem z toho byl smutný. „Ale to je tři sta kilometrů odsud, Pájo,“ hlesl jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Dalibor (44): Jel jsem na víkend s milenkou do hotelu. U snídaně jsem potkal ženu s milencem

Chtěl jsem s ní být za každou cenu

Dopadlo to tak, že jsme se dva měsíce vídali jen o víkendech, jednou přijela ona k nám, podruhé já za ní. Pak už nám to přestalo stačit. Ač nerad, uznal jsem, že má opravdu dobrou práci, kterou by si u nás nenašla, takže jsem si hledal novou práci já, což šlo kupodivu rychle, a nastěhoval jsem se k ní.

Bohužel život v Praze není to, co jsem si představoval. Myslel jsem si, že budeme trávit čas hlavně spolu, ale Pája často zůstává v práci déle. Teď je všechno zavřené a já doslova šílím. Nemohu odjet, nedá se nikam jít. Pája chodí domů i v osm večer a je tak vyčerpaná, že nemá na nic náladu. Moc to tady neznám, abych se sebral a někam vyrazil.

Chybí mi se jít projít jen tak do lesa. Strašně toho stěhování lituji a pořád myslím na to, jak bych si dal u nás na paloučku pivko a kochal se krajinou. Páju mám moc rád, ale cítím se tu jako ve vězení. Byla to chyba.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (49): Pomohla jsem bezdomovci, i když jsem se bála. Šokovalo mě, jak se mi odvděčil

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.