Soňa (48): V kuchyni jsem omylem zašlápla pavouka. Od té doby nás stíhá jedno neštěstí za druhým

Z pavouků mám odmalička hrůzu. Do ruky bych je nikdy nevzala, štítím se jich a mám pořádně nahnáno, kdykoliv je někde poblíž zahlédnu. Osud tomu však chtěl, že právě jeden se nám nastěhoval do bytu.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (42): Po mámině smrti jsme měli dům plný pavouků a v noci slýchali zpěv. Jediný, kdo znal příčinu, byly naše děti

Pavouka jsem nechtěně zašlápla

Byl to křižák. Spatřila jsem ho jednoho dne na zdi v kuchyni. Byť vím, kolik škodlivého hmyzu dokáže zneškodnit, měla jsem jasno. „Musí pryč!“ blesklo mi hlavou. Jenže vzít ho do ruky a vynést na chodbu, na to jsem si netroufla.

Jak jsem psala, pavouků se štítím, proto jsem se rozhodla raději počkat na manžela, až se vrátí z práce. Nechala jsem křižáka křižákem a šla na nákup. Když jsem se ale vrátila a podívala se na stěnu, pavouk už tam nebyl. „Kampak asi zalezl?“ mumlala jsem si, když mě z rozjímání vyrušila rána. Venku se zvedl vítr, jenž prudce rozevřel balkonové dveře. Spěchala jsem, abych je zavřela, a udělala kvůli tomu pár rychlých kroků. Dveře jsem zabouchla a vracela se do kuchyně. Přitom jsem si všimla, že na podlaze leží mrtvý křižák, jehož jsem v tom spěchu zašlápla.

Bylo mi ho líto, ale už se nedalo nic dělat. Na pověry nevěřím, takže neštěstí, smůlu či nějaký odliv peněz jsem si vůbec nepřipouštěla. Dlouho jsem to ani neřešila a brzy za touto událostí udělala tlustou čáru.

Mohlo by Vás zajímat:

Michal (20): Na pověry jsem nikdy nevěřil. Tragická událost v rodině ale můj názor změnila

Manžel utrpěl vážná zranění při autonehodě

Ostatně uběhly tři týdny a nic zvláštního se nedělo. Pak ovšem došlo k něčemu, co by mě nenapadlo ani v tom nejčernějším snu. Volala mi vyděšená dcera, že cestou domů s tátou havarovali. Ona naštěstí utrpěla jen pár zhmožděnin, mnohem hůř na tom byl můj manžel, pro něhož přijela záchranka. Byla jsem celá rozechvělá a hned spěchala do nemocnice.

Ošetřující lékař mi sdělil, že utrpěl několik zlomenin, mimo jiné žeber, a má poraněnou krční páteř. Prý je ale mimo ohrožení života. Plakala jsem a nemohla tomu uvěřit. „Proč zrovna on?“ kroutila jsem hlavou.

Rekonvalescence trvala dlouho, manžel se ale díky bohu uzdravil a vyvázl bez trvalých následků. Smůle ale nebyl konec. Měsíc a půl po manželově autonehodě jsem ztratila peněženku s doklady a čtyřmi tisíci korunami. Bylo mi do breku...

Nevím, jestli ten kopec smůly zapříčinil onen mrtvý křižák, každopádně sled těch nešťastných událostí je pro mě víc než zarážející. Náhoda, nebo pověra skutečně funguje?

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (51): Z pátku třináctého jsem měl panickou hrůzu. Pak ale přišel moment, který moje obavy zcela rozprášil

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.