Standa (37): Je mi to trapné, ale stal jsem se obětí domácího násilí. Trvalo mi dlouho pochopit, že to není moje vina

Když jsem se oženil se svou dlouholetou přítelkyní Adélou (35), byl jsem neuvěřitelně šťastný. Každý den byl báječný a já si myslel, že jsme pro sebe stvořeni. Jenže postupně se začaly ukazovat skryté stránky mé manželky, které jsem nikdy předtím neviděl. Najednou byla velmi žárlivá a kontrolovala každý můj pohyb. Cítil jsem se jako ve vězení.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (56): Dcera přede mnou skrývá modřiny. Na domluvy nedá, do násilnického přítele je strašně zamilovaná

Manželka mi dala facku

Nejdřív jsme se začali hádat. Myslel jsem si, že jde jen o nějakou krizi, která záhy pomine. Místo zlepšení však přišlo zhoršení. Není lehké o tom mluvit, ale možná to někomu pomůže otevřít oči. Adéla mi jednou dala facku. Už si nepamatuji danou situaci, pocit z toho, že na mě sáhla takovým způsobem, všechno zamlžil.

A pak už jen přidávala. Začala mě fyzicky napadat a já si uvědomil, že jsem se stal obětí domácího násilí. Byl jsem zoufalý a nevěděl jsem, co mám dělat. Bylo mi stydno a trapně, bál jsem se svěřit třeba i kamarádům u piva. Já bych ruku na ženu nevztáhl. A když se to stalo mně, nedokázal jsem nijak zareagovat. Jen jsem tam stál jako vůl a držel.

Možná se budete ptát, proč jsem od ní neodešel... Myslel jsem si, že ji dokážu změnit. Nebo jí samotné dojde, že to není správné. A opět bude ta báječná žena, do které jsem se kdysi zamiloval. Cítil jsem se k ní stále nějakým způsobem připoután, nedokázal jsem si představit, jak budu žít bez ní.

Mohlo by Vás zajímat:

Sofie (30): Kamarádka zažila domácí násilí. Na první pohled nebylo vůbec znát, že se něco děje

Jsem obětí domácího násilí

Nebyl jsem si jistý, zda s tím mám za někým jít. Pro mě samotného to bylo velmi obtížné téma. Jak by na to zareagovali jiní lidé? Co by řekl třeba táta tomu, že mě bije žena? Cítil jsem se v manželství osaměle a přemýšlel, zda to vůbec stojí za to, abych s tím někoho zatěžoval.

Trápil jsem se kvůli tomu celé dny a noci, což mělo vliv na můj spánek. A následně i na život a výkony v práci. Byl jsem neustále unavený a podrážděný. To zase ovlivnilo mé vztahy s rodinou a přáteli. Prostě začarovaný kruh. Vůbec jsem netušil, jak z toho ven.

Pak mě napadlo zkusit online poradnu. Jednou v noci, když Adéla tvrdě spala, jsem se zavřel s telefonem na záchodě a hledal pomoc. Nějakou dobu jsem si psal s terapeutem, pak došlo i na několik sezení. Uvědomil jsem si, že je důležité mluvit. A to nejen s odborníkem, ale také se svými blízkými. Začal jsem se otevřeně bavit o své situaci s přáteli a rodinou. Nejdřív na mě nevěřícně koukali, ale pak pochopili, že si nedělám legraci.

Mohlo by Vás zajímat:

Ema (23): Moje teta má opravdu smutný příběh. Dlouho jsem netušila, že ji rodina zavrhla kvůli rozvodu s násilníkem

Našel jsem odvahu odejít

Dnes už vím, že jsem byl jenom na začátku dlouhé cesty, ale směr jsem měl dobrý. Jakmile jsem cítil podporu a pomoc od lidí kolem sebe, rozhodl jsem se udělat další důležitý krok. Místo toho, abych začal mluvit i s Adélou, jednoho dne jsem jí řekl, že odcházím. Vzal jsem si jen doklady a pár knížek, ale jinak jsem všechno nechal u ní. V nové kapitole svého života jsem chtěl opravdu začít od začátku.

Dlouho jsem si myslel, že to všechno je nějakým způsobem moje vina. Ale opak je pravdou. Myslete na to. Pokud se stanete obětí domácího násilí, nemůžete vinit sami sebe. Nikdo si nezaslouží být v takové situaci. A je důležité hledat pomoc a podporu u lidí kolem sebe.

Pokud se stanete obětí domácího násilí, pomoc najdete třeba u organizace Bílý kruh násilí a na jejich bezplatné lince 116 006.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (33): Byla jsem majetkem násilníka. První facka nebyla tou poslední

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.