Štěpánovi krachlo manželství kvůli jeho neplodnosti. Srazilo ho to na kolena tak, že se roky bál navázat vztah s jinou ženou. Eliška mu ale učarovala natolik, že to s ní zkusil.
Můj předchozí dlouholetý vztah ztroskotal na jedné zásadní věci. S bývalou ženou jsme chtěli děti a roky se nám to nedařilo. Proč? To jsme se dověděli až po sérii vyšetření. Podle lékařů jsem neplodný. Manželka tu skutečnost neunesla a konal se rozvod.
Neřekl jsem přítelkyni, že jsem neplodný
Jako chlapovi mi to srazilo sebevědomí na nulu. Dlouho jsem se z toho vzpamatovával, dokonce jsem i navštívil psychologa. Ten mi pomohl pochopit, že tím život nekončí. Po čase jsem se z toho oklepal a šel dál. Ženám jsem se raději vyhýbal, protože jak známo, skoro všechny chtějí děti.
Těžko jim na první schůzce můžu říct: ,,Chceš do budoucna rodinu? Protože pokud jo, tak jdi o dům dál, já jsem neplodný.“ Nějak jsem to v sobě pohřbil a doufal, že najdu ženu, která si s tím poradí, nebo už bude mít vlastní dítě, jež přijmu za své. Dlouho jsem se bál navázat intimnější vztah. To až s Eliškou. Zakoukal jsem se do ní na první pohled.
Své malé tajemství jsem jí samozřejmě neprozradil a po hlavě se vrhnul do vztahu. Nechával jsem věci plynout. Eliška je ambiciózní ženská, která prahne spíš po kariéře než po rodinném životě. Vzhledem k mému handicapu mi to hrálo do karet. První rok našeho vztahu byl jako z romantického filmu.
Zažil jsem šok, když mi oznámila, že je těhotná
Konečně jsem se cítil zase šťastný. Zdálo se, že naplňuji Eliščiny představy o dokonalém muži. I když už jsem se jednou ženil, u Elišky jsem měl chuť jít do toho znovu. Po delších úvahách, zda ji mám požádat o ruku, nakonec rozhodlo srdce. Byla štěstím bez sebe a začala chystat svatbu. Pořád jsem přemítal nad tím, zda bych jí přece jen neměl říct pravdu o své neplodnosti.
Co udělám, až řekne, že chce dítě? Jak vezme fakt, že jsem jí to tajil? Strach byl ale větší než já, a tak jsem dál mlčel. On to o mně nevěděl vlastně nikdo. Ani moji rodiče. Mamce by zlomilo srdce, že nikdy nebude babička. Najednou se zdálo, že je lepší lhát než jít s pravdou ven. Svatba se vydařila na výbornou.
Další dva roky jsem si žil jako v ráji. Někdy jsem měl pochybnosti, zda si to vůbec zasloužím. Netušil jsem, že dostanu od života další tvrdou ránu. Když mi Eliška jednoho večera oznámila, že je těhotná, neradoval jsem se. A ona to nechápala. Nemohla, nevěděla, že jsem neplodný. Mlčky jsem seděl a snažil se tu informaci vstřebat.
Čeká dítě, které není moje
,,Ty nemáš radost? Budeš táta,“ povzbuzovala mě. ,,Mám radost, jen jsem to asi nečekal,“ blekotal jsem a dal si na to panáka. ,,Mám jí to teď říct?“ honilo se mi hlavou. Pokud je těhotná a já jsem neplodný, je jasné, že mě s někým podvedla. Další dny jsem přemítal, co budu dělat. Eliška se ke mně chová pořád stejně.
Než jsem se zmohl na cokoli, nechal jsem si znovu vyšetřit spermie. Výsledek byl pořád stejný. Elišce roste bříško, ve kterém žije malý človíček. Není to ale moje krev. Na druhé straně bych si dítě moc přál. Tak si říkám, jestli nebude lepší mlčet a užít si tu možnost být tátou. Bez ohledu na to, jak to je. Nicméně je mi jasné, že nebudu pro Elišku tak dokonalý, když spala s někým jiným. Jsem bezradný v tom, co je vlastně správně.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.