Štěpánka byla oddanou manželkou. Dělala všechno, co po ní manžel chtěl. Nemyslela na sebe, ale jen na něj. Odvděčil se jí po letech rozvodem a ona se z toho sesypala. Jen seděla doma, pila alkohol a kouřila. Dokonce se na ni vykašlaly i vlastní děti. Kdo ji z nepříjemné situace nakonec vytáhnul?
Lumíra (50) jsem milovala od první chvíle. Zakoukala jsem se do něj tak moc, že jsem zcela zapomněla na sebe. Chtěla jsem, aby byl šťastný hlavně on.
Poslušná manželka
Co doma Lumír řekl, to jsem udělala. Dnes už mohu říct, že jsem kolem něj skákala tak, jak pískal. V době našeho manželství bych mu snesla i modré z nebe. Když se narodily děti, nikdy jsem po něm nežádala pomoc. Hlavně aby měl svůj klid, když se vrátil z práce. Vstávala jsem velmi brzy ráno, fungovala celý den. Usínala jsem pozdě v noci. Spala jsem tak čtyři hodiny denně.
Měl pocit, že na mateřské lenoším, takže jsem si ke dvěma dětem musela najít brigádu. Nepřišlo mi to divné. Co řekl, bylo pro mě svaté. A tak jsem s jedním dítětem v kočárku a druhým na zádech roznášela letáky. Peníze, které jsem vydělala, jsem mu musela odevzdávat. Opět jsem se nad tím vůbec nepozastavila. Přece to bylo pro Lumíra.
S dětmi jsem se učila jen já. Dělala jsem doma prostě všechno, co vás napadne. On jako hlava rodiny vydělával peníze. Jen díky němu jsme měli střechu nad hlavou a co do pusy. Tak nějak to vždy říkával. Nikdy jsem neměla potřebu mu nějak oponovat. Byl to můj manžel a tečka. Vlastně mě tak ani nenapadlo řešit jeho podezřele časté služební cesty.
Odešel a já zůstala sama
Když byly děti dospělé a odstěhovaly se, bylo mi doma smutno. Začala jsem se tedy hodně věnovat práci. Živila jsem se jako mzdová účetní. Do toho jsem někdy brala i soukromé klienty, práce mě bavila a hlavně se mi dařilo. Lumír už doma moc nebýval, ale přece se ho nebudu ptát, kde vlastně pořád je.
Jednou jsem se vrátila z práce a už byl doma. Seděl v kuchyni a kouřil. Podíval se na mě a řekl: „Budeme se rozvádět. Dnes odcházím k Heleně, to je moje přítelkyně. Prosím, nedělej problémy a papíry podepiš.“ Nato se sebral a odešel. Nestihla jsem říct ani popel. Vlastně, tak jako celé naše manželství.
Usedla jsem na židli, ze které vstal, vzala jsem si cigaretu z krabičky, kterou tam nechal, a zapálila jsem si. Nalila jsem si panáka. Mlčky jsem se dívala z okna. Slzy mi tekly proudem. V takovou chvíli se vám automaticky začne přehrávat minulost. Popadl mě neskutečný vztek. „Co si to vlastně dovoluješ? Nechat mě tady samotnou, po tom všem, co jsem pro tebe udělala!“ mluvila jsem do ticha.
Pomohla mi šéfová
Ten večer jsem vypila láhev tvrdého alkoholu. Ráno jsem jen zamáčkla budík, který hlučně zvonil. V čase, kdy jsem měla být v práci, mi volala nadřízená. Telefon jsem nezvedla. Jen jsem vstala z postele a šla jsem si pro další láhev. Usedla jsem do křesla, kouřila jsem cigaretu za cigaretou a opíjela jsem se. Z bytu jsem nevyšla několik dní. Telefony jsem nebrala vůbec nikomu. Po delší době na mě někdo zvonil.
Byl to syn. Měl prý strach. „Mami, jak to vypadáš? Tak proto se rozvádíte? Ty piješ?“ ptal se naštvaně. „Piju, protože odešel, synáčku,“ odvětila jsem. „Okamžitě se srovnej, nebo se vidíme naposledy,“ napomenul mě a odešel. Za pár dní mě navštívila moje nadřízená.
Čekala jsem vyhazov, ale pomohla mi právě ona. Doporučila mi psychologa a místo v práci mi držela, dokud jsem se z toho nedostala. Vlastní děti mě v tom nechaly.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.