Když se Světlana rozvedla s manželem, neměla ponětí, o co všechno vlastně přijde. Čas ukázal, že jeho přátelé a rodina pro ni byli vším. Teď nemá nikoho a cítí se hrozně osamělá.
Když jsme se rozváděli, nedošlo mi, že ztratím víc než jen manžela. Přišla jsem o část rodiny a přátele. Místo toho, abych se radovala, že jsem pryč z nefungujícího manželství, truchlím nad ztrátami, které mi rozvod přinesl.
Myslela jsem si, že rozvod bude vysvobozením
Za Lubošem (53) jsem se přistěhovala jako holka z vesnice. Byl to risk, protože jsem tady v Praze nikoho neznala. Právě díky manželovi jsem si našla přátele, vzal mě totiž mezi ty své. To samé platilo o jeho široké rodině. Má dvě sestry, se kterými jsem si velmi rozuměla. Během manželství jsem s nimi chodila cvičit, nebo zašla na kávu.
Kupodivu jsem skvěle vycházela i s tchyní Miladou. Byla sice trochu přísná, ale náš vztah byl vřelý. Lubošova rodina a jeho přátelé se stali nedílnou součástí mého života. Nebýt jich, trávila bych dny sama, protože jsem nikoho jiného neměla. Když vstoupilo naše manželství do nenapravitelné krize, byl rozvod jediným řešením.
Nemáme děti ani velký majetek. Rozvod byl tedy rychlý a do jisté doby i bezbolestný. Ve 45 letech jsem si myslela, že je pořád čas začít znovu. Když mě Luboš vyplatil, koupila jsem si menší byt, ve kterém teď sama přebývám. Sotva jsme se rozvedli a já pozvala jeho dvě sestry na prohlídku nového bytu, odmítly mě.
Kvůli rozvodu jsem přišla o rodinu i přátele
Nejprve se vymlouvaly, že jen nemají čas, ale bylo v tom víc. Luboš si totiž velmi rychle našel novou známost, které daly holky přednost. Mladší Klára taktéž zapadla do jeho do rodiny. To jsem se ale dozvěděla, až když jsem švagrové potkala v městě, jak jdou s Klárou na drink. V tu chvíli se mi spustily slzy. Došlo mi totiž, co se stalo.
Rozvodem jsem nepřišla jen o manžela, ale i o jeho skvělou rodinu, kterou jsem měla tak ráda. Švagrové už mi ani nezvedají telefon. Tchyně mi ještě sem tam zavolá, ale cítím, že je to jen ze slušnosti. Podle mě ji ani nezajímá, jak se mám. Bohužel, stejně to dopadlo i s přáteli, které jsem získala díky Lubošovi.
Nikdo z nich už se se mnou nebaví. Kamarádka Markéta mi to dokonce řekla na plnou pusu: „Už se s tebou nemůžeme bavit. Luboš má novou přítelkyni a asi chápeš, že se nehodí, abychom s tebou dále udržovaly kontakty." Ranila mě. Jediný, kdo se o mě ještě trochu zajímá, je samotný Luboš. Občas se staví a zeptá se, jestli něco nepotřebuji.
Zůstala jsem úplně sama
Ničí mě vidět, jak je beze mě spokojený. Jsou dny, kdy našeho rozvodu lituji. Nebylo to příliš zbrklé rozhodnutí? Neměla jsem se víc snažit a manžela si udržet? Teď totiž nemám nic. Kamarádku, se kterou bych šla do města, nebo tchyni, která mi poradí, jak udělat výbornou svíčkovou. Jsem tak strašně sama, až mě to dohání k šílenství.
Lubošovi jsem naznačila, že bychom to zkusili, jestli je ještě nějaká šance... Odmítl mě, že nikdy nevstoupí dvakrát do stejné řeky. Chce ale zůstat v kontaktu. Lituji svého rozhodnutí. A bojím se, že zůstanu nadosmrti sama. Umět vrátit čas, víc bojuji o přízeň svého manžela a jeho rodiny.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.