Tamara (32): Přítel se lekl svatby a dítěte. Odešel a jako omluvu mi koupil psa

Ve svém věku bych už měla mít po svatbě a vychovávat alespoň jedno dítě. Bohužel, ani jednoho z toho se zatím nestalo, i když jsem ve vztahu už pět let...

Mohlo by Vás zajímat:

Markéta (27): Přítel zjistil, že jsem mívala skoro sto padesát kilo, a rozešel se se mnou. Bál se, že zase přiberu

Čas na rodinu

Když jsem se Radka poprvé zeptala, kdy budeme mít děti, jeho odpověď byla neurčitá. Snažil se téma nerozvíjet a už vůbec nechtěl být konkrétní. Uznávám, byli jsme spolu teprve dva roky a mohlo se to zdát předčasné. Nechala jsem to tedy být s tím, že se uvidí. Dala jsem ale najevo, že já děti určitě chci.

Čas běžel a náš vztah se rozvíjel tak, jak měl. Z podnájmu jsme šli do vlastního bytu. Radek trval na tom, že mě nebude zatěžovat závazky a všechno vzal na sebe. Nic jsem v tom nehledala. Naopak, přišlo mi to milé, že si půjčku na byt vezme na sebe a já mu budu platit polovinu splátky.

Myslela jsem si, že když už jsme koupili byt, který nám říká pane, brzy přijde na řadu i založení rodiny. Znovu jsem vytáhla téma miminko. Radek byl tentokrát v odpovědi trochu přímější. Vzhledem k tomu, že má teď takový dluh, chtěl by s dítětem ještě počkat. Jak dlouho neřekl. Mě taková odpověď uspokojila.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (31): Pohádali jsme se kvůli obědu tak moc, že přítel odešel k matce a nechce se vrátit

Touha po svatbě

Hlavou mi běžela tato myšlenka: Už na to dokázal odpovědět, takže nad tím už přemýšlel. To je přeci dobré znamení, ne? Řekla jsem si, že tedy začnu více tlačit na svatbu. Bylo by praktické vzít se dříve, než budeme mít dítě. Nechtěla jsem ale být příliš okatá, takže jsem doma touhu po svatbě jen naznačovala. Myslím si ale, že bylo víc než jasné, o co mi jde.

Možná jsem na pilu tlačila moc, protože se jednou ohradil: "Přestaň mě do toho nutit." Takovou sprchu jsem nečekala. Zeptala jsem se: "A co nám brání vzít se? Ty už mě nemiluješ?" Sklopil hlavu a pronesl: "Vadí mi, jak na všechno tlačíš. Mám pak pocit, že nemám na výběr."

Mohlo by Vás zajímat:

Světlana (24): Přítel mě požádal o ruku. Odmítá však velkou svatbu, kterou jsem si přála

Záplata v podobě psa

Všechno se změnilo. Jako by mezi námi byla barikáda. Trvalo to asi měsíc. Jednoho dne jsem přijela z práce a Radek tam neměl jedinou věc. Všechno, co bylo jeho, bylo pryč. Hned jsem zvedla telefon, ale byl nedostupný. Zkoušela jsem volat snad stokrát. Šla jsem do kuchyně, kde ležel vzkaz.

"Odcházím. Nechci svatbu ani děti. Tak moc jsi mi to nutila, až mi došlo, že to nechci a že tě vlastně nemiluji." Během toho, co jsem četla dopis, zazvonil zvonek. Byl to soused s velkou krabicí, ve které se něco hýbalo. "To vám tu nechal Radek," řekl soused a položil krabici na zem. Uvnitř bylo štěně, krásná maličká fenka, kterou jsem vždy chtěla.

Zachvátila mě neskutečná panika. Já chtěla svatbu a dítě a on mi koupil psa a odešel? A co byt? Vždyť je jeho! Kam mám teď jít? V hlavě jsem měla zmatek a vztek zároveň. Dočetla jsem dopis do konce. Byt mám do měsíce opustit a klíče nechat u souseda.

Život jde dál a já se musím zase postavit na nohy. Fence jsem dala jméno Fajfka. Ona za nic nemůže, třeba se z ní nakonec stane můj životní parťák...

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřiška (28): Můj budoucí manžel si přeje, abych mu po svatbě vykala a říkala pane. Teď trochu váhám

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.