Když Táňa potkala svého přítele Dana, myslela si, že je mezi nimi láska jako trám. Jaké ale bylo zjištění, když se jednoho dne vrátila domů a zjistila, že nemá ani své věci, ani přítele.
Dana jsem potkala ve vlaku. Bavili jsme se spolu skoro dvě hodiny a byl mi vážně moc sympatický. Zjistila jsem, že bydlí na opačném konci Prahy než já, ale chtěla jsem ho ještě vidět, tak jsem mu dala své telefonní číslo.
Za pár dní se ozval a domluvili jsme si rande. Bylo to ještě lepší než. Každou chvíli mě rozesmával a na konci schůzky jsme se políbili. Zamilovala jsem se až po uši. Scházeli jsme se tak třikrát do týdne, protože jsem měla dost práce a Dan mi jednoho dne navrhl, že by klidně přijel ke mně domů, abychom se pořád nemuseli vídat na půl cesty a byli více času spolu. To mi vyhovovalo.
Jeho první návštěva
Po večeři jsme koukali na film a když už začínalo být pozdě, naznačila jsem, že si potřebuji jít lehnout. Dan se ovšem k odchodu neměl. Bylo mi jasné, o co mu jde, ale pro mě bylo na milování ještě brzo. On to chápal a řekl, to cítí úplně stejně a že chtěl jen vedle mě usínat a ráno se se mnou probudit. Bylo to tak romantické. Opravdu jsme jen leželi vedle sebe a usnuli jsme.
Ráno mě probudil snídaní a odešel. Celý den jsem myslela na to, jak mi bylo hezky. Zpětně vím, že jsem se unáhlila, ale byla jsem tak šťastná, že jsem mu napsala, že ho miluji. Odepsal mi, že on mě také a že si to musíme říct večer do očí. Dorazil s kyticí a bylo to to nejromantičtější vyznání, které jsem zažila. Najednou mi představa milování s ním přišla naprosto přirozená.
Vypadalo to tak slibně
Když jsme skončili, Dan se na mě podíval a řekl mi, že takovou ženu, jako jsem já ještě nepotkal. Lichotil mi, jak jsem úžasná a jak je se mnou šťastný. A pak dodal: „Myslím si, že bychom spolu měli zkusit bydlet. Aspoň zjistíme už na začátku, jestli nám to spolu klape. Ale za sebe můžu říct, že chci s tebou strávit zbytek života." Nevěděla jsem, co říct, svým způsobem měl pravdu. Bylo to rychlé, ale bylo to ono.
A tak se ke mně brzy nastěhoval. Moc se mi to líbilo. Uměl udržovat pořádek, vařil večeře, byla jsem spokojená, že jsme náš vztah posunuli dál. Dokonce o mně mluvil jako o budoucí manželce a matce jeho dětí. Bylo to perfektní. Nikdy jsem nepotkala nikoho takového.
Měla jsem šok
Jednoho dne jsem přišla domů a jediné, co na mě čekalo, byl téměř prázdný byt. Málem jsem dostala infarkt. Lednice, spotřebiče, televize, moje zlaté šperky a veškerá elektronika, prostě všechno. I kožená sedačka z obýváku. Zůstala mi jen postel v ložnici a nějaké maličkosti.
Okamžitě jsem volala Danovi, aby přijel, že nás vykradli. Ale byl nedostupný. Policie přijela a všechno sepsala. Když se zeptali, jestli bydlím s někým, řekla jsem jim o Danovi. A v tu chvíli mi to došlo, že já nána si ho nastěhovala do bytu. Policie ho našla. Dokonce se ani nejmenoval Dan. Mělo mě varovat, že to všechno bylo až příliš hezké.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.