Teodor chtěl pro Lenku vždycky to nejlepší. Dělal první poslední, aby byla šťastná. Když si přála pracovat v redakci, i to se jí snažil umožnit. Čeho se za to dočkal? Podpásovky jako hrom.
Pro svoji ženu Lenku (34) jsem chtěl vždycky to nejlepší. Už jen proto, co si v životě zažila. Chtěl jsem jí to vynahradit a dopřát jí spokojený život. Nečekal bych, za mi za to vrazí kudlu do zad. I přesto, co udělala, ji nadále miluji, ale odpustit jí už asi nedokážu.
Pro svoji partnerku jsem chtěl to nejlepší
Byli jsme spolu rok, když Lence tragicky zemřela maminka. Neznali jsme se důvěrně, přesto jsem se jí snažil být oporou. Neříkám to proto, že bych za to něco žádal. Jen bych rád poukázal, že tragédie v Lenčině rodině náš vztah prověřila. Nenechal jsem ji utápět se ve smutku a začal postupně plnit její přání. Což znamenalo koupit domeček na vesnici a uspořádat pohádkovou svatbu.
Trochu jsem se do toho zamotal a finančně to přestal zvládat. Než abych řekl Lence o pomoc, vzal jsem druhou práci. Ona mi za to porodila dva zdravé kluky, které miluji celým srdcem. Pak se našla v roli ženy v domácnost. Musel jsem tedy vydělávat za oba. I když to někdy nebylo snadné, nestěžoval jsem si.
Když řekla, že chce k moři, jelo se k moři. Přála si nové auto, bylo nové auto. Chtěla jet na týden s kamarádkami na wellness, jela a já byl s dětmi. Nikdy ode mě neslyšela ne. Ani v době, kdy jí přišla velmi zajímavá pracovní nabídka. Vždycky si přála dělat v novinařině, což se jí za mojí pomoci splnilo. Rozdělili jsme si péči o děti a Lenka mohla začít budovat kariéru.
Podpořil jsem ji v její kariéře
Netrvalo dlouho a slavila úspěch. Najednou jí rodina a domácnost nic neříkaly. Byla pryč od rána do večera. Domů se chodila jen vyspat a najíst. Když se po ní začalo dětem stýskat, rozhodl jsem se, že se zeptám, na které příčce jsme my, její rodina. Utrhla se na mě, že jí nepřeji pracovní úspěchy a vydírám jí rodinou.
,,Já tě přeci nevydírám. Máme spolu dvě děti a ty potřebují mámu,“ hájil jsem se. ,,Jasně. Mámu. Ale to, že tys byl poslední tři roky pořád v práci, to bylo v pořádku?“ vyštěkla. ,,Já vydělával za dva. Pamatuješ? Tys chtěla být doma, tak někdo chodit do práce musel,“ opáčil jsem a nestačil se divit, co mi vyčítá.
Smír se samozřejmě nekonal. Lenka se vracela domů čím dál později, až jednoho dne nepřišla vůbec. Zavolala mi druhý den, abychom si promluvili. Sešli jsme se v kavárně a já tušil, že to nebude usmiřovací setkání. ,,Požádám tě, abys mě nechal domluvit,“ začala nervózně. Já jen pokýval. ,,Něco jsem provedla a hrdá na to nejsem,“ řekla a pohlédla do země.
Řekla mi, že mi nebyla nevěrná
,,Podvedla jsem tě,“ pokračovala a mně se sevřelo hrdlo. Nezmohl jsem se ani na slovo. ,,Ty nic neřekneš? Nebudeš na mě křičet? Nadávat mi?“ pokračovala. ,,A k čemu to bude?“ zeptal jsem se. ,,Mrzí mě to. Semlelo se to tak rychle, že…,“ blekotala, ale to už jsem se zvedal od stolu. ,,Počkej, kam jdeš?“ žadonila. ,,Můžeš mi to odpustit?“ prosila.
,,To nemůžu. Po tom všem, co jsem pro tebe dělal?“ vyčetl jsem jí a odešel. Lenka dala v redakci výpověď a hledá místo jinde. A myslí si, že to bude stačit. Nebude. Možná mi to neměla říkat a mohli jsme dál nějak žít. Takhle už to nejde. I když ji miluji, nemůžu jí odpustit a dělat, že se nic nestalo. Jsem také jen člověk. Mám srdce, a to je teď zlomené.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.