Tereza má nefungující partnerství a velmi tím trpí. I když má vlastní byt, její přítel se z něj odmítá vystěhovat. Je zkrátka vězněm svého partnera. Svěřila se nám se svými obavami a popsala svůj příběh.
Jmenuji se Tereza a s přítelem Frantou (33) máme dvouletou dceru Rozárku. Franta se před rokem rozhodl, že odjede pracovat do zahraničí. Chtěl vydělat více peněz a starost o naši dceru tak zůstala na mě. Viděli jsme se jen jednou do měsíce a nyní když se vrátil zpátky domů, je všechno vzhůru nohama, a já šíleně trpím.
Bez dítěte ani na krok
Když Franta odjel pryč, tak jsem zpočátku trpěla, ale později jsem si na to zvykla a přestala se tím trápit. Odjel, když byl naší dceři necelý rok, a viděli jsme se jen jednou za měsíc. Ale popravdě? Vždycky, když přijel, bylo to peklo. Jediné, co jsem po něm chtěla, aby se postaral o Rozárku, ale neměl zájem. Nemohla jsem si nikam odskočit, jít s kamarádkami ven, prostě nic. A přestože svou dceru miluji, potřebovala jsem si někdy oddechnout. Ale podle mého partnera jsem na to neměla nárok.
Chci, aby odešel
A i když Franta nyní pracuje v Česku, stále spolu komunikujeme jen přes sociální sítě, dokonce i doma. Často se mi vysmívá, kontroluje mě, zkrátka spolu nevycházíme. Navrhla jsem mu, aby se odstěhoval. A i když je byt napsaný na mě, řekl, že nikam nepůjde. Je mi to moc líto kvůli malé, protože i přesto, že jí nedává to, co by měl, ona ho zbožňuje. Takový vztah ale nemá cenu. Nemám chvilku času pro sebe a nesmím nikam sama. Mám prostě domácí vězení.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.