Tereza úplnou náhodou zjistila, že se její maminka schází s novým mužem. Místo toho, aby ji pokárala, má radost a poskytuje jí alibi. Proč se tak rozhodla?
Vždycky jsem obdivovala svoji mámu, že dokáže vydržet tátovo chování. Jsou manželé už skoro pětatřicet let. Já jsem nejmladší ze tří dětí.
Táta je nervák
Nesčetněkrát jsem slyšela, jak táta na mámu řve. Jak jí nadává a uráží ji, ale naštěstí ji nikdy fyzicky neublížil, teda aspoň máma to říká. „Pes, který štěká, nekouše,“ říkala vždy. Je fakt, že táta „štěká“ pořád. Bylo mi jí vždycky líto. Snažila se před námi být silná, zatímco určitě byla smutná.
Viděla jsem ji
S tátou ale navzdory tomu zůstala. Někdy měl dny, kdy spolu vycházeli dobře, ale když jsem doma bydlela, každý den si našel něco, za co by jí mohl vyhubovat. Proto se ani nedivím tomu, k čemu se rozhodla.
Nedávno jsem ji totiž viděla, jak vyšla z jednoho vchodu na náměstí. Byl to normální dům s byty, žádný obchůdek, nic. Myslela jsem si, že byla třeba u kamarádky, tak jsem na ni houkla a běžela jsem k ní. Máma se tvářila, jako kdyby viděla ducha, a zmatečně mi vysvětlovala, co tam dělá, přitom jsem se jí neptala. „Jéé, Terezko, já jsem chtěla koupit boty… Teda tam bylo zavřeno. Něco jsem sháněla, ale spletla jsem si dům, představ si.“ Musela jsem se smát, jaké nesmysly z ní lezou. Bylo mi jasné, že tady něco nehraje. „Mami, klid, však já se neptala,“ řekla jsem a domluvily jsme se, že za mnou druhý den přijde na kávu.
Rozumím tomu
Když za mnou dorazila, chtěla zase rozebírat, co dělala na náměstí. Prý mluvila hlouposti, protože se mě lekla. Jako naschvál jí v tu chvíli pípla esemeska a já se uchechtla: „Nepíše ti náhodou někdo z náměstí?“ Máma vykulila oči, jak to vím. Snažila se mi vysvětlit, že tátovi nechce ublížit, ale je to s ním těžké. Zajímalo mě, proč se s ním tedy nerozvede, přestože mám tátu ráda, nelíbí se mi, jak s ní mluví.
Mamka se usmála a řekla, že ho má také ráda a po tolika letech by ho už nedokázala opustit. Pořád se prý dívají z postele na televizi, pořád se dokážou společně zasmát, jen jí chybí mužská náruč a zájem. Já jsem ji za to neodsoudila, naopak jsem měla radost, že má v sobě zase takovou živou energii. Bylo jí vidět na očích, že je spokojená, a já se rozhodla ji v tom podporovat.
Domluvily jsme se, že když potřebuje, napíšu tátovi, že je u mě a že něco děláme. Budu to dělat tak dlouho, jak bude chtít. Dřív jsem nevěru odsuzovala, ale teď se na to dívám trochu jinak.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.