Dokud byla Tereza udržovaná žena, mohl se z ní její manžel Martin zbláznit. Sotva nastoupila na mateřskou dovolenou, pár věcí se změnilo. Už nemá tolik času stát před zrcadlem a dělat se krásnější. Je ráda, když si stihne vyčistit zuby. Martin ji kvůli tomu začal urážet a dává najevo, že už není tak přitažlivá...
Než se ze mě stala maminka, velmi jsem dbala na svoji vizáž. Docházela jsem pravidelně ke kadeřnici, na manikúru, pedikúru a stylově se oblékala. Ve formě jsem si udržovala i postavu a třikrát týdně chodila do posilovny. To všechno skončilo po narození dcery Aničky (1). Zatímco já jsem v teplákách a s drdolem na hlavě spokojená, manžel zuří.
Bývala jsem šmrncovní žena
Už jenom kvůli své práci recepční jsem musela dbát na to, jak vypadám. Denně umyté a upravené vlasy, nalakované nehty a oblečená nejlépe v kostýmku, který doplňovaly boty na podpatku. To byla moje vizáž. Protože jsem byla první člověk, který je ve firmě vidět, byly na mě byly kladené vysoké nároky. Ze začátku jsem s tím bojovala. Po letech jsem si zvykla a dokonce se v roli „nastajlované" ženy našla.
Od manžela Martina (33) jsem za to sklízela obdiv. Vím moc dobře, jak ho rajcovalo to, jak vypadám. On je ten typ muže, kterého podpatky vyloženě vzrušují. Když byl doma dřív než já, kolikrát mi boty zouval, což někdy znamenalo náhlý sex hned ve dveřích. Rád se mnou chlubil a dával na obdiv, jak jsem krásná.
Často jsme chodili na romantické večeře nebo jako dvě hrdličky do kina. Žila jsem v tom, jak moc mě miluje a jsem pro něj důležitá bez ohledu na to, jak vypadám. To, jak moc je Martin povrchní, ukázalo moje těhotenství a doba strávená doma na mateřské dovolené. Dcera Anička vyžadovala od narození nonstop péči a pozornost. To se muselo někde podepsat.
Po narození dcery na sebe nemám čas
Uspávání na rukou a krmení každé dvě hodiny... Velmi rychle jsem pochopila, že čas na sebe si jen tak nenajdu. Ze začátku jsem byla ráda, když jsem si po ránu zvládla vyčistit zuby a uvařit čaj. Zbytek dne jsem se věnovala jenom Anně. Ještě tak jsem s ní zvládla dojít nakoupit a doma něco málo uvařit. A abych si třeba umyla vlasy a udělala si na hlavě něco přístojného? Ne, na to vážně prostor nebyl a není.
I rok a půl po narození dcery si každé ráno zamotám drdol, beru tepláky a triko. To je můj nejčastější outfit. Už tak chodím i do obchodu. Něco jiného je, když jdeme k lékaři. To se zmůžu na džíny a vlasy si alespoň rozčešu. S tou malou cácorkou na nic víc nemám nárok. Zatímco já to moc neřeším a jsem s tím docela v pohodě, Martin zuří.
Věčně poslouchám, že vypadám jako vypelichané kuře. Rád se do mě a mého vzhledu trefuje. Nejednou jsem mu říkala, jak se věci mají a že čas na nějaké fintění vážně nemám. První rok se to s ním ještě dalo. Ale teď? Ponižuje mě, jen co přijde domů. Říká mi čarodějnice nebo strašidlo.
Manžel mě nazývá čarodějnicí
Snažím se mu vysvětlit, že tam uvnitř jsem to pořád já. A to, že nevypadám zrovna jako ze žurnálu, je způsobené nedostatkem času. Martin je ale hluchý. Netuší, co to je být doma s malým dítětem. Nejsem sama ani na záchodě.
Když jsem se naposledy chtěla potěšit řasenkou a udělat se hezkou, málem mě to stálo oko. Anna kolem mě dělala blbiny, až mi řasenku píchla do oka. Štve mě, že je manžel tak povrchní. Dokonce se mnou ani nechce spát. Pro něj jsem zanedbaná mamina, která by podle jeho slov potřebovala technickou. Nedávám najevo, jak moc mě jeho slova bolí. Sama sebe utěšují lží, že to tak Martin určitě nemyslí...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.