Tereza (61): Zabloudila jsem v lese a propadla panice. Najednou jsem před sebou uviděla záhadnou postavu

Houbaření je mojí celoživotní vášní. Když ještě žil můj choť Pepa, chodila jsem do lesa hlavně s ním. Klábosili jsme a oba si sbírání velmi užívali. Po jeho smrti, s níž jsem se těžce smiřovala, jsem musela vyrážet bohužel sama. Jak jsem řekla, patřila jsem k houbařským nadšencům, ale přece jen už to nebylo takové… Cítila jsem se bez Pepy strašně opuštěná, a když jsem potkala po cestě nějaký manželský pár, bylo mi smutno.

Mohlo by Vás zajímat:

David (34): V lese jsem uslyšel dětský pláč. Za týden se náš život otočil vzhůru nohama

Zabloudila jsem v lese

Skončily zrovna prázdniny a venku panovalo nádherné babí léto. Před pár dny vydatně pršelo a já dostala chuť na houby. Nasedla jsem do auta a vyrazila na chatu, kam jsme s manželem často jezdili. Poblíž ní se nachází hustý smíšený les, kam si ráda dělám procházku, abych načerpala energii.

Vzala jsem si koš, nožík, nasadila holiny a vyrazila. V lese jsem ušla sotva pár desítek metrů a zírala jako blázen. Hub bylo mraky! Samý hřib, křemenáč, masák… Neskutečné! Byla jsem v euforii a těšila se na pořádnou smaženici a řízky. Měla jsem takřka plný koš, jenže hub bylo tolik, že se sběrem nešlo přestat. Oči pořád chtěly a já tedy šla dál, až jsem se ocitla hluboko v lese. Začala jsem být trochu unavená a rozhodla se, že sbírání nechám a vrátím se do chaty.

Otočila jsem se a mířila po záchytných bodech zpět. Zkraje to šlo dobře. Míjela jsem jeden vysoký spadlý smrk, u kterého jsem odbočila doleva. Po nějakém čase mi ale začala některá místa připadat, jako bych kolem nich šla poprvé. Bohužel jsem zapomněla v chatě mobil s navigací, za což jsem si od plic vynadala. „To jsem ale kus blbce,“ spílala jsem si.

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (24): V lese jsme spatřily dávno ztraceného chlapce. I po smrti je zoufalý a volá o pomoc

Ven mě vyvedla tajemná postava

Byla jsem zmatená a na rozcestí riskla další směr. Hledala jsem cokoliv, co by mě navedlo na správnou stranu. Jenže marně. Dostávala jsem se pomalu do zoufalství, když jsem asi tak třicet metrů před sebou zahlédla stín nějaké vyšší postavy. Myslela jsem, že je to nějaký houbař. Volala jsem na něj, ale nereagoval. „Haló, zastavte, prosím,“ zakřičela jsem, ale on v klidu kráčel dál, a především pryč ode mě.

Snažila jsem se k němu přiblížit, abych se ho zeptala na cestu, což se mi ale moc nedařilo. Sledovala jsem ho asi kilometr, a když jsem se pak najednou podívala před sebe, postava byla fuč! Nevím, kam zmizela, zkrátka byla pryč.

Velká záhada. Opravdu netuším, kam se zničehonic poděla a kdo to vlastně byl. Můžu ale říct jedno; spasila mě! Ušla jsem totiž kousek a náhle spatřila cestu, která vedla přímo k chatě. Bezpečně jsem ji poznala a zhluboka si oddechla.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (26): Noc v lese byla skutečně magická. Asi mi nikdo neuvěří, co všechno jsem viděla

Pomohl mi zesnulý manžel?

Když jsem pak na chatě vyložila houby na stůl, dumala jsem, co jsem vlastně viděla. Ale na nic smysluplného jsem nepřišla. Nic podobného se mi nikdy nestalo. Od té doby jsem do onoho lesa ještě několikrát zašla, ale žádnou podobnou bytost už nezahlédla.

Napadlo mě, zda se mi nezjevil duch mého manžela a nechtěl mě dostat ven z lesa, nebo to byly všechno jenom halucinace? Každopádně vím jedno: zachránil mě!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Halina (24): Seznámila jsem se v lese s temným mužem. Pak se stalo něco nepředstavitelného

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.