Terka strávila devět let na mateřské. Když nejmladší ze tří dětí nastoupilo do školky, rozhodla se vrátit do práce. Na svůj velký den se moc těšila a dlouho připravovala. Netušila ovšem, jak velký problém s tím bude mít její manžel.
Po devíti letech mateřské dovolené jsem konečně nastoupila do práce. Těšila jsem se na den, kdy se zase budu cítit jako žena! Manžel Standa (41) to však neunesl a začal na mě neskutečně žárlit. Zašel tak daleko, že mi rozstříhal oblečení. To má ale chlapeček smůlu. Já se zastrašit nenechám. Už ne.
Během mateřské jsem si nemohla příliš vyskakovat
Standovi vždycky záleželo na tom, co si o něm lidé myslí. Trval třeba na tom, aby bylo vidět, že má peníze. A to bez ohledu na to, zda je ve skutečnosti měl, nebo ne. Musela jsem se smát, když jsem zjistila, že má víc bot než já. Dávalo to smysl, protože měli v práci nakázaný dress code, který museli striktně dodržovat.
Možná právě díky Standovi jsem vždycky toužila být za paničku. Nosit drahé kostýmky, nebo jezdit pořádným autem. Jenže v jeho očích jsem na to neměla nárok. Máme spolu tři děti, které se mi narodily v průběhu pěti let. Strávila jsem tak na mateřské téměř devět let. Jen jak to teď píšu, je mi z toho úzko.
Za těch devět let jsem zapomněla, jaké to je být za krásnou ženu. Mezi dětmi jsem poletovala v teplákách s drdolem na hlavě. Od Standy jsem měla zakázáno utrácet peníze za hadry. Do dneška si pamatuji na jednu jeho větu. ,,Ty nové šaty nepotřebuješ. To já reprezentuji naši rodinu,“ řekl jednou nadřazeně.
Do práce jsem nastoupila po devíti letech
A ono tomu tak vskutku bylo. Kam jsem asi tak mohla se třemi dětmi jít? Tak maximálně na pískoviště plácat bábovičky. Manžel za tu dobu nabyl dojmu, že nic nepotřebuji. Já se zase nemohla dočkat, až i poslední dítě nastoupí do školky a budu zase normálně žít. Ráno se malovat a upravovat do práce.
Na tento vytoužený okamžik letos konečně došlo. Zpočátku jsem byla se šéfem domluvená, že budu dělat z domova a vstřebávat nové procesy. Nebylo tedy nutné doplnit šatník. To se změnilo v červnu, kdy už bylo zapotřebí, abych jezdila jak do kanceláře, tak po schůzkách do města.
Když jsem si nakoupila nové kostýmy a boty, manžel málem dostal infarkt. ,,Ty si myslíš, že snad kradu? Kolik to všechno stálo?“ jančil. ,,Z tvé kapsy to nešlo. Nezapomeň, že už také vydělávám,“ odbyla jsem ho. Začala jsem si nové úlovky zkoušet před zrcadlem. Byla jsem sama sebou nadšená, jak dobře vypadám.
Manžel na mě žárlí a rozstříhal mi oblečení
O několik dní později jsem našla své nově pořízené oblečení rozstříhané. Původně jsem si myslela, že to udělaly děti. Když ale ukázaly prstem na Standu, byla jsem vyloženě v šoku. ,,Proč jsi to udělal?“ zajímalo mě. ,,Prostě takhle do práce chodit nebudeš,“ zavelel. ,,Řekl kdo?“ šla jsem do boje. ,,Já to říkám! Výslovně si to nepřeji,“ práskl do stolu.
Neobešlo se to bez hádky. Z té vzešlo jediné. Manžel na mě začal žárlit. Jak na moje pracovní úspěchy, tak na to, že zase chodím do práce. Zvykl si, že jsem byla devět let zavřená doma. Chlapa jsem viděla tak maximálně v televizi. Teď má panickou hrůzu z toho, že by mě mohl někdo ulovit. Dokonce ze zoufalství začal mluvit o tom, že bychom měli mít čtvrté dítě. Jedině přes moji mrtvolu. Konečně je ze mě zase fungující člověk a nenechám si to vzít. Holt si bude muset Standa zvyknout.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.