Tibor (35): Kéž by tu táta byl s námi, přál jsem si. Pak se mi to k vlastní hrůze splnilo

O tom, jaké to je dostat se na práh života a smrti, jsem dosud jen četl. Uměl jsem si jen chabě představit, jaké to asi je. Před rokem jsem ovšem dostal možnost to poznat na vlastní kůži.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (25): Strávila jsem téměř rok v kómatu. Bylo to nejkrásnější období mého života

Kéž by tu táta byl s námi

Odehrálo se to na dovolené u příbuzných v Maďarsku, kam jsme s matkou vyrazili. Pozvali nás k sobě na chalupu u Balatonu a ukázali nám, že i Maďarsko je krásná země. Každý den jsme jezdili autem na výlety a já si užíval čas s rodinou.

Cestou zpět z jednoho výletu jsem matce řekl: ,,Kéž by tady byl táta s námi. Moc by se mu to líbilo. To on chtěl vždycky vidět Balaton. Myslíš, že to vidí odněkud shora?“ Matka se skleněnýma očima dívala z okénka. ,,To víš, že to vidí. Věřím, že i když ho nevnímáme, je tu s námi. Také mi chybí,“ řekla smutně. Už jsme byli skoro na chalupě, když jsem pocítil náhlou únavu.

Začala mě divně svědět kolena, jako by mi po nich běhali mravenci. Musel jsem se pořád drbat. Prohazoval jsem ruce na volantu, protože se to nedalo vydržet. Najednou mi ruce vypověděly službu, nohy ztěžkly a já se cítil slabý. Otočil jsem se na matku, abych jí řekl, že mi není dobře. Otevřel jsem pusu, ale nevydal ze sebe ani hlásku.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (60): Zatímco doktoři bojovali o můj život, já jsem prožívala něco neuvěřitelně krásného

Zhroutil jsem se a opustil své tělo

Matka z mého výrazu vyčetla, že se něco děje. Z pozice spolujezdce se natáhla k volantu a navedla auto na polní cestu. Z posledních sil jsem šlápl na brzdu. Matka mi běžela otevřít a ztěžka mě vytáhla ven. Vzala mě kolem ramen a prosila mě, abych se zkusil jít.

Jenže to bylo zhola nemožné. Udělal jsem dva kroky a ucítil, jak opouštím své tělo. Postupně jsem se od něj vzdaloval. Viděl jsem, jak ležím na cestě a matka naříká. Snaží se mě probudit, ale marně. Volám na ni z výšky: ,,Mami, já jsem tady!“ Vytahuje z kapsy telefon, který hlásí vybitou baterii. Je zoufalá.

Já se rozhlížím na všechny strany. Zahlédnu tunel. Pluji k němu. Uvnitř bylo světlo, které jako by říkalo: ,,Pojď, pojď…“ Byl jsem zvědavý. Na bědující matku i tělo jsem zapomněl. Vletěl jsem do tunelu a rozhlížel se. Po chvíli jsem spatřil jasnou zář. Z dálky jsem zahlédl létající postavu. Kolem ní se linul třpyt. Postava se ke mně blížila.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (28): Po matčině smrti jsem dlouho čekala na její příchod. Pak jsem měla v horečkách zvláštní zážitek

Setkal jsem se s tátou

,,Tati?“ vykřiknul jsem. ,,Jsi to ty?“ obletěl jsem jeho siluetu. ,,Moc rád tě vidím, synu,“ řekl trochu jiným hlasem, než kdysi míval. ,,Přál sis, abych byl s vámi. To se ti teď splnilo. Ale ještě spolu nemůžeme být. Není čas. Musíš zpět za matkou. Máš před sebou ještě hodně úkolů. Dávej na ni pozor,“ pronesl a rozplynul se.

Opět jsem cítil, jak mě svědí ta kolena. Vracel jsem se do svého těla, které matka zoufale držela v náručí a plakala. Otevřel jsem oči a viděl její ustaranou tvář. Dovezla mě domů a nespustila ze mě oči. Dodnes jsem jí neřekl, co se mi přihodilo. Našel jsem si novou vášeň v podobě astrálního cestování. Teď jsem s tátou, kdykoliv si vzpomenu.

Mohlo by Vás zajímat:

Romana (23): Po mámině smrti jsem hledala útěchu v lese. Málem mě to stálo život

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.