Tomáš se chtěl osamostatnit, proto začal bydlet se svou přítelkyní Zuzkou. Jenže jeho máma to těžce nese. Vadí jí, že vyletěl z rodného hnízda. Pořád je pronásleduje, dokonce mu do práce nosila obědy. A to byl jenom začátek.
Jsem jedináček a rodiče jsou na mně velmi závislí. Především máma, která neunesla, že jsem se od nich odstěhoval. Chci mít vlastní život, ale máma je mi pořád v patách. Obtěžuje jak mě, tak moji přítelkyni Zuzku (23). Byl bych rád, kdyby pochopila, že už jsem dospělý a nemusí mě pořád hlídat.
Máma na mě vždycky hodně visela
Našim jsem vděčný za to, jak se o mě celý život starali. Především mamka, ta mi vždycky kryla záda. Třeba na střední škole, kde jsem dělal průšvih za průšvihem. Díky její toleranci jsem školu nakonec dodělal a úspěšně odmaturoval. Teď už jsem ale veliký kluk a chci žít podle sebe.
Před třemi lety jsem začal chodit se Zuzkou. Našim moc nevoněla, podle nich jsem s ní trávil zbytečně moc času. Když přišla k nám, nechovali se k ní zrovna hezky. Máma ji pořád zpovídala, kladla jí nesmyslné dotazy a hledala na ní chyby. Zuzka to ale všechno nesla statečně a nenechala se odradit.
Několikrát jsem mámu prosil, aby se k ní chovala slušně, že ji mám rád. „Ta holka se k tobě vůbec nehodí. Určitě tě chce od nás odstřihnout a mít tě jen pro sebe," mluvila nesmysly. Tato slova jsem nebral příliš vážně a snažil se být vůči matce tolerantní. To jsem ale netušil, co se stane, až se z domova odstěhuji.
Máma mě pořád pronásleduje
Minulý rok v listopadu jsme si se Zuzkou řekli, že chceme bydlet spolu. Našli jsme si menší byt, asi 20 minut od našich. Ten den, kdy jsem doma oznamoval, že se stěhuji, byl jeden z nejhorších v mém životě. Máma na mě začala ječet. „Jak nás můžeš jen tak opustit? A to kvůli ní, viď? Já to říkala, že nám tě chce vzít," křičela.
Táta dal mámě za pravdu a oba se do mě pustili, abych zůstal. Byl jsem však pevně rozhodnutý. Beztak jsem se tam dusil a byl nejvyšší čas odejít. První týdny mi máma každý den volala, brečela do telefonu a prosila, abych se vrátil. Všechno jsem ustál a šetrně jí vysvětloval, že jsem dospělý a je naprosto normální, že jsem se osamostatnil.
A pak to začalo. Máma mě pronásledovala na každém kroku. Jezdí za mnou do práce s obědem v krabičce. Když jdeme se Zuzkou do divadla, máma se tam z ničeho nic zjeví a sedí dvě řady od nás. Už se dokonce stalo, že přijela v devět hodin večer k nám se slovy, že jí je smutno a chce být se mnou. Bylo mi před Zuzkou velmi trapně.
Máma nás chce rozeštvat
Zuzka mi radí, abych si s mámou v klidu sednul a všechno jí ještě jednou vysvětlil. A ubezpečil ji, že ji sice mám rád, ale chci se osamostatnit. To jsem samozřejmě zkoušel, ale máma vždycky začne akorát tak plakat, objímat mě a nadávat na Zuzku. Posílá jí ošklivé textové zprávy. Někdy jí volá, nadává a říká něco o tom, že mě ukradla.
Nechápu, co se s mámou stalo. Jako kdyby zapomněla, že kdysi taky byla mladá a chtěla žít s tátou. Já se nejvíce bojím toho, že máma nakonec dosáhne svého a mě se Zuzkou rozeštve. A to bych jí v životě neodpustil.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.