Tomáš a jeho přítelkyně se rozhodli, že budou společně hubnout. Zatímco on hubnul, Alena nikoliv. Byla z toho poměrně dost naštvaná. Když ani po měsíci nezaznamenala významný úbytek váhy, začala Tomášovi škodit. Jak se k tomu postavil?
S Alenou (25) chodím pátým rokem. Za tu dobu jsme se stihli oba pěkně zakulatit. Nedávno jsme bouchli do stolu a zahájili jsme dietu.
Společné hubnutí
Byla to právě Alena, která řekla, že už toho má dost. Bouchla do stolu a prohlásila, že začneme oba hubnout. Byl jsem za to rád, protože já jsem za poslední půlrok dost přibral. Alena prý deset kilo. Mně to sice nepřišlo, ale tvrdila, že se nevejde do žádných kalhot. Možná jsem to neviděl, protože spolu žijeme a vidíme se denně.
Už nebyl důvod to dále oddalovat. Dlouho pátrala na internetu po nějaké co nejmíň drastické, ale současně nejvíce účinné dietě. Nakonec vyhrál zdravý rozum a my společně vytřídili špajz. Nezdravé potraviny jsme dali do tašek a odvezli. A že jich tedy bylo. Samá čokoláda, chipsy, limonády plné cukru.
Alkohol musel také z domu, protože i to by pro nás mohlo být lákadlem. Alena nakoupila na první týden hodně zeleniny a ovoce a našla si mnoho zdravých receptů. Musím se přiznat, že první dny mi z toho šla hlava kolem. Měl jsem hlad, byl jsem protivný a jídlo mi nechutnalo. Nešlo o to, že by ho Alena špatně uvařila, ale bylo té zeleniny nějak moc.
Hubnul jsem rychleji
Oba jsme se na začátku celého hubnutí zvážili a změřili. Všechno jsme si poctivě zapsali a těšili jsme se na výsledky. Zažíval jsem muka. Můj roztažený žaludek volal po nějaké tučné pochoutce. Místo toho mi na stole přistála brokolicová polévka. Po týdnu nás čekalo první vážení a měření. Nevěřil jsem tomu, ale měl jsem o kilo a půl nižší váhu. Spadl i nějaký ten centimetr. Byl jsem nadšený.
Alena na tom byla jinak. Žádný centimetr jí neubyl. Co hůř, měla o půl kila víc. Začala neskutečně zuřit, jak je to možné. Zlobila se na mě, že já hubnu a ona ne. Viděla v tom nespravedlnost. Já jsem to na jednu stranu chápal, ale nebyla to moje vina. Snažil jsem se ji podpořit. Měl jsem hlavně strach, že to vzdá.
Ač nerada, v našem režimu pokračovala. Já jsem se cítil vážně skvěle. Měl jsem najednou klidné spaní, dobrou náladu a zvedl se mi sexuální apetit. To samé jsem moc přál i Aleně. Jídlo mi najednou začalo chutnat a já jsem byl za tento krok k lepšímu stravování velmi rád. Byl za námi další týden a čekalo nás vážení a měření. Opět jsem měl dobré výsledky jen já.
Sypala mi do jídla cukr
Dokonce jsme se kvůli tomu i pohádali. Neunesla, že hubnu rychleji než ona. Už jí sice jedno kilo na váze ubylo, ale já už jsem měl o tři kila méně a zmizely i další centimetry v pase. Moc o hubnutí sice nevím, ale napadlo mě, že to ženy mají prostě jinak. Zkrátka, stále jsem byl oporou a navrhnul jsem, že přidáme nějaké delší procházky. Do našeho jídelníčku přibyly další suroviny jako maso, žitné pečivo, mléčné výrobky.
Jídlo, které Alena vařila, ale začalo chutnat jinak. Změnily se chutě. Chleba pekla doma a tvrdila, že ze zdravých surovin. Jedl jsem ho každý den ke snídani. Její údajně zdravé omáčky jsem měl každý den k obědu. Když přišlo další vážení, lekl jsem se. Moje váha zase vyrostla. Zjistil jsem, že žitný chléb nebyl žitný, což jsem nepoznal, ale obyčejný pšeničný. A přišel jsem i na to, že mi do omáček sype cukr. Pojmenovala to pomstou za to, že hubnu rychleji.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.