To, že má manželka problém s jídlem, zjistil Tomáš zcela náhodou. Věděl, že se snaží zhubnout. Co už ale netušil, byl způsob, jakým to prováděla.
Ludmile (36) vždycky záleželo na tom, jak vypadá. Měla pocit, že musí být hubená. Dva porody s jejím tělem přirozeně zamávaly, a tak se rozhodla shodit nabraná kila. Dlouho jsem si myslel, že jen vyřadila sladkosti a přidala pohyb. To jsem se ale šeredně spletl.
Manželka si vzala do hlavy, že je tlustá
Nedá se říct, že by Ludmila byla vyloženě obézní. Po druhém porodu měla jen povislé břicho a větší zadek. Tedy nic, co bych musel komentovat nebo nedej bože chtěl mermomocí změnit. Kdo z toho byl špatný, byla právě manželka. Pořád se chytala za kůži na břiše. ,,Tohle musí pryč. Jsem nechutná,“ stěžovala si.
Někdy chtěla, abych ji v tom podporoval. ,,No řekni, že jsem nechutná. Tlustá vyžraná prasnice,“ nadávala si. Snažil jsem se jí vysvětlit, že se mi líbí taková, jaká je. Jenže znáte ženy. Nikdy nejsou spokojené. Jednoho dne řekla, abych zamknul všechny sladkosti a neříkal jí, kde jsou. To prý, aby nebyla v pokušení.
V lednici se najednou objevila kila zeleniny. Já si řekl, že aspoň přestanu pít pivo a jíst pečivo, abych ji podpořil. Ludmiliným cílem bylo shodit deset kilo a zpevnit se. Začala denně šlapat na rotopedu a běhat. Vstávala v pět a hodinu jezdila. Totéž večer. Viděl jsem ji vždy jen s nějakým zeleninovým salátem. Každé ráno si stoupala na váhu. Bohužel nehubla tak, jak si představovala.
Náhodou jsem zjistil, že je kost a kůže
,,Budu muset přitvrdit,“ pronesla jednou u snídaně se sucharem v ruce. ,,Prosím tě, vypadáš skvěle. Podle mě jsi zhubla, tak neblbni,“ mírnil jsem ji. Během následujících tří měsíců jsme se odcizili. Ludmila furt někde běhala nebo šlapala na rotopedu. Na sex neměla náladu snad nikdy. Začala být podrážděná a nervózní.
Skoro jsem se bál se zeptat, co se děje. Čekala nás oslava tchánových 65. narozenin. Stůl byl plný chlebíčků, chipsů, zkrátka všeho, co k oslavě patří. Tchyně se hned ve dveřích zhrozila. ,,Ježíši, ty jsi ale hubená. Jsi v pořádku?“ pronesla s pohledem upřeným na Ludmilu a zavolala manžela, aby se šel podívat. ,,Dívej, jak je ta naše holka pobledlá a vyhublá.“
Tchán před manželku postavil kus dortu a postříkal ho šlehačkou. Chvíli se nechala přemlouvat, a pak se do něj s chutí pustila. Jenže ve vteřině se sebrala a běžela na záchod. Utíkal jsem za ní. Celý dort vyzvrátila do záchodové mísy. ,,Jsi v pořádku? Tobě není dobře?“ staral jsem se a pomohl jí se zvednout ze země. Jak jsem ji držel v rukou, došlo mi, že je samá kost a kůže. Celou dobu to dobře maskovala.
Doufám, že psycholog ji z toho dostane
Pořád nosila huňatý svetr, pod kterým skrývala své zbídačené tělo. ,,Svlékni se,“ vyzval jsem ji. Chvíli se hádala, ale pak se s pláčem odhalila. Byla na kost vyhublá. Trčela jí žebra, břicho měla propadlé. Věděl jsem, jaká je její rodina, takže tajemství o tom, že je bulimička v kombinaci s anorektičkou, jsem si nechal pro sebe.
Doma přiznala barvu. ,,Ulítlo mi to. Zjistila jsem, že když jídlo vyzvracím, hubnu. Pak mi ale začaly padat vlasy. Vynechala mi menstruace. Nešlo to zastavit. Tak jsem přestala jíst úplně. A tohle je výsledek,“ brečela mi v náručí. Její přiznání nám pomohlo. Vyhledali jsme psychologa, který se těmito problémy zabývá. Ušla už pěkný kus cesty. Dokonce přibrala i nějaké to kilo.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.