Václav (45): Náš syn je autista, vinu kladu sobě. Manželka se zachovala hanebně

S mojí manželkou Luckou jsme se od začátku našeho vztahu nemohli shodnout na tom, zdali budeme mít dítě. Já si ho velmi přál a žena byla proti. Tvrdila, že v sobě nemá mateřské pudy, a bála se, že by dítě nezvládla. Já se ji snažil utěšit, že je má určitě každá žena. Prosil jsem ji na kolenou, že si strašně moc dítě přeji, sliboval jsem jí, že půjdu klidně i na mateřskou dovolenou.

Mohlo by Vás zajímat:

Gabriel (32): Obyčejná dovolená ukázala, že moje žena nestojí za nic. Dcera je pro ni vzduch

Budeme mít dítě

Tak moc jsem naléhal a tlačil, až žena na prahu čtyřicítky kývla. Měla sice obavy, že už je na to stará, různá vyšetření ale prokázala, že je zcela zdravá a její tělo těhotenství a porod zvládne.

Netrvalo to ani moc dlouho a do půl roka ukázal těhotenský test dvě čárky. Byl jsem ten nejšťastnější muž na světě. Začal jsem být aktivní, nakupoval jsem, vařil. Pustil jsem se do předělání pokoje. Nakoupil vše potřebné. Chtěl jsem to Lucii celé co nejvíc ulehčit. Těhotenství probíhalo bez větších komplikací. Čekali jsme kluka. To bylo pro mě něco neuvěřitelného. Nemohl jsem se ho dočkat. Stále jsem jí hladil bříško, zpíval jsem tomu malému tvorečkovi. Lucka už tak nadšená nebyla, byla dost často podrážděná a trvala na tom, abych šel na mateřskou já. Slíbil jsem to, takže jsem na to kývnul.

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (28): V polovině těhotenství mi řekl, že si to rozmyslel a dítě už nechce

Nečekaná diagnóza

Když se syn narodil, mohl jsem štěstí rozdávat. Byl jsem velmi pyšný otec. První týdny na mateřské byly docela klidné. Svého rozhodnutí jsem nelitoval. Myslím, že když mu bylo asi půl roku, měl jsem pocit, že něco není v pořádku. Jeho chování nebylo zcela obvyklé. Řešil jsem to s dětskou lékařkou, ta ale tvrdila, že je vše v pořádku. Nechal jsem to být. Zhruba v jeho roce a půl jsem si byl téměř jistý, že synovi něco je. Začal kolotoč vyšetření a pak přišla smutná zpráva, že syn je autista.

Když mu byly dva roky, jeho porucha se intenzivněji projevila. Nereagoval na svoje jméno, působil jako neslyšící a měl neskutečné záchvaty vzteku. Na mě reagoval ještě docela dobře, horší to bylo na Lucii. Když přišla z práce, bál se jí. Křičel, měl záchvaty, které trvaly snad věčnost. Nedalo se tak žít. Já jsem byl psychicky zcela vyčerpaný a Lucka začala domů chodit čím dál tím později.

Mohlo by Vás zajímat:

Edita (27): Přítel si strašně přál dítě, já chtěla počkat, ale nakonec jsem svolila. Teď jsem nešťastná

Jednoho dne přišla z práce dřív. Zcela chladně mi řekla, že mám konečně dítě a ji tím pádem už nepotřebuji. Ten den se odstěhovala a později požádala o rozvod. Dnes žiji se synem sám, navštěvujeme různá centra, abych s ním uměl lépe pracovat. Lucie platí alimenty, ale o Tomáška zájem nejeví. Měla pravdu v jedné věci, žádné mateřské pudy v sobě neměla a nemá dodnes. Takhle se matka nechová.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.