Václava (34): Přes chůvičku jsem slyšela, jak sestra mluví s mým synem. Pořádně mě to vyděsilo

Moje sestra Tereza (38) mi nikdy nepřála štěstí. Štvalo ji, že jsem spokojená a mám vše, co jsem chtěla. Ona nemá nic. Když se mi narodil syn Tobiáš, na čas se zdálo, že se Terka umoudřila. Pak jsem ale přes chůvičku slyšela, jak mluví s Tobiášem. A dostala jsem strach.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (63): Ukradla jsem sestře štěstí přímo z ruky. Snad v sobě jednou najde sílu, aby mi odpustila

Ségra mi nikdy nic nepřála

Sestra vždycky tvrdila, že já děti mít nebudu. Byla si jistá tím, že se nenajde muž, který by se mnou vydržel déle jak měsíc. O to větší šok zažila, když jsem ji před lety zvala na svatbu. Ona v té době sice také měla vztah, ale na rozdíl ode mě se nechystala stát vdanou ženou. Po svatbě byla nějaký čas kyselá a já z ní cítila závist.

Její plán, že zůstanu na ocet, jí nevyšel. Po čase se ke mně zase chovala normálně a já na její výkyvy zapomněla. V rodině ale vládl klid jen do chvíle, než jsem přišla s další skvělou zprávou. Byla jsem těhotná. Rodiče mě málem házeli do vzduchu. Ale ségra?

Tak naštvanou jsem ji snad v životě neviděla. „Tak gratuluju," pronesla ironicky. „Neboj ségra, taky se dočkáš," reagovala jsem. Zaregistrovala jsem, jak moc mi nepřeje štěstí. Ona byla akorát po rozchodu, takže šance, že se stihne vdát a porodit dřív než já, byla navždy ztracena. Moje těhotenství jí ale po čase dělalo škodolibou radost.

Mohlo by Vás zajímat:

Čeněk (34): Manželku totálně ovládá její sestra. Už mi leze krkem, jak nám mluví do života

Během mého těhotenství změnila přístup

„Ségra, ty kyneš," smála se mým těhotenským kilům. „Až porodíš, tak abys hned začala hubnout, nebo tě Luděk nechá," pronesla a užívala si každé jedno slovo. I když mě to bolelo, nedala jsem na sobě nic znát. Mým úkolem bylo soustředit se na sebe a na to malé, co ve mně rostlo. Zhruba v šestém měsíci změnila Terka rétoriku. Chovala se ke mně hezky, dokonce mi i pomáhala.

Když se Tobiáš narodil, máma s Terkou byly v porodnici jako první. Máma brečela a ségra k tomu neměla daleko. Zdálo se, že vyměkla a bude z ní skvělá teta. Vlastně jsem si nic jiného nepřála. Po návratu z porodnice byla ségra starostlivá a denně mi volala. Pozvala jsem ji až na konci šestinedělí.

Přijela, když Tobiáš spal ve svém pokoji. Po pár minutách jsem přes chůvičku slyšela, že se malý probudil. „Skočíš za ním? Musím dodělat oběd," poprosila jsem ségru. Když došla do pokoje, podle všeho vytáhla syna z postýlky. Zaslechla jsem, jak na něj mluví a přitáhlo to moji pozornost. „Tak co, ty můj malý princi...“ pronesla s podivným tónem.

Mohlo by Vás zajímat:

Marek (32): S přítelkyní jsme poskytli azyl její sestře. Po půl roce se dopustila naprosté nehoráznosti

Vyděsilo mě, co jsem slyšela přes chůvičku

„Víš o tom, že to já jsem měla být máma? Ona ne. Vždyť má všechno a já nic. Vůbec si tě nezaslouží. Měl bys být můj," pokračovala a z jejího hlasu šel vážně strach. „Jednou si tě vezmu," pronesla mrazivě a to už jsem chůvičku vypnula, protože šli za mnou. Když jsem se podívala Tereze do očí, viděla jsem v nich něco, co mě vskutku vyděsilo.

Požádala mě, že by chtěla jít s malým ven. Po tom, co jsem slyšela, jsem to rezolutně odmítla. Hbitě jsem si vymyslela bolest hlavy. Přiměla jsem ji, aby odešla. Zamkla jsem nás na pět západů. I když tajně doufám, že by ničeho z toho, co řekla, nebyla schopna, závist je mocná věc. Vím, že ségru se svým synem nikdy nenechám o samotě. Nikdy!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Johana (34): Podle sestry byla moje svatba propadák. Myslím si, že jen žárlí, protože je ve čtyřiceti sama

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.