Vendula (35): Baví mě být ženou v domácnosti. Do práce se nechci vrátit za žádnou cenu

Před nástupem na mateřskou dovolenou mě nenapadlo, že bych se mohla zhlédnout v roli ženy v domácnosti. Za ty skoro tři roky doma mi došlo, že se do práce vrátit nechci. Čeká mě to už za půl roku a já se tomu bráním. Musím najít způsob, jak zůstat doma.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (39): Žena se uchýlila k něčemu šílenému. A to jen proto, že se nechce po mateřské vrátit do práce

Nástupu na mateřskou jsem se bála

Než jsem otěhotněla, pracovala jsem ve firmě na administrativním oddělení. Moje práce znamenala hodně papírování a denní pochůzky po úřadech. I když jsem měla zastávat pozici administrativního pracovníka, byla jsem spíše taková holka pro všechno. Denně jsem byla ve stresu a dalo by se říct, že mě ta práce ani nebavila.

Když jsem otěhotněla, bála jsem se, že na mě pracovní místo nepočká. Snažila jsem se chodit do práce až do sedmého měsíce těhotenství. Poté už jsem měla zdravotní potíže a můj stav vyžadoval klidový režim. Na mateřskou jsem nastoupila o měsíc dřív. Začátky doma byly velikou neznámou.

Měla jsem najednou čas jen pro sebe a nevěděla, jak s tím naložit. S obřím břichem stejně nešlo dělat moc věcí, a tak jsem defacto jen ležela, nebo chodila na kratičké procházky. Manžel Pepa (36) zastal všechny domácí práce a já se založenýma rukama čekala na příchod našeho potomka.

Mohlo by Vás zajímat:

Čestmír (35): Manželka remcá, že máme málo peněz. Přesto se do práce moc nehrne

Role ženy v domácnosti se mi zalíbila

Po porodu jsem se doma chvíli hledala. Věci neměly řád, žilo se z minuty na minutu. Všechno si sedlo, když byly malé Nikolce tři měsíce. Přes den spala dvakrát a za noc se budila sotva třikrát. Ráno jsem se probouzela vyspaná a plná energie. Já, která nikdy moc neuklízela, jsem to najednou vnímala jako příjemnou činnost.

Každé ráno jsme šly s kočárem na procházku. Pak jsem uvařila, uklidila a cítila se spokojená. Pepa byl sám překvapen, že doma nepanuje chaos. Domů se vracel rád. Bodejť by ne! Měl uklizeno, navařeno a ve dveřích ho vítalo spokojené dítě. V tomto duchu se nesla celá moje mateřská dovolená. V pohodě a klidu.

Často jsem si představovala, že jsem doma trvale. Zhlédla jsem se v roli ženy v domácnosti. Vyloženě mě baví uklízet náš domov, být s dcerou a mít klid. Ten psychický klid, to je něco, o co nechci přijít. Jenže čas pohody se krátí. Nikolka má v září letošního roku nastoupit do školky.

Mohlo by Vás zajímat:

Antonie (36): Myslela jsem, že návrat do práce bude snadný. To bych ale nesměla mít děti

Nástup do práce odmítám

Pro mě to znamená jediné - návrat do práce. A tomu se bráním zuby nehty. Nechci být zase celé dny ve stresu. Navíc teď, když mám na starosti dceru. Bojím se, že nebudu nic stíhat. Vyslovila jsem před manželem přání být ženou v domácnosti. Samozřejmě s možností občasného přivýdělku. Pepa to ale zamítl.

Bojí se o budoucnost, o peníze a o můj zdravý rozum, pokud bych byla doma. Ujišťuji ho, že to zvládnu a prosím na kolenou, aby to dovolil. Zatím je ještě čas celou věc promyslet a naplánovat. Musím ale mít záložní plán, kdyby nakonec řekl ne. Jedinou možností je další dítě. Stejně jsme si vždycky přáli dvě. Tak proč to nevzít jedním vrzem? Já se do práce prostě nevrátím. Určitě ne teď, když jsem tak spokojená.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (39): Vždy jsem chtěla být ženou v domácnosti. Teď je na to už příliš pozdě

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.