Věra se místo pomoci od manžela dočkala podrazu. Během lockdownu cítila, že ztrácí síly a potřebuje restart. Když už bylo možné vycestovat, navrhla doma dovolenou u moře. Manžel se toho ujal a vše zařídil. Bohužel poněkud jinak, než si Věra představovala.
Nikdy by mě nenapadlo, že je manžel Marcel (38) něčeho takového schopen. Během lockdownu, který před časem skončil, jsme si doma lezli na nervy. Panovala u nás ponorková nemoc a oba jsme vyhlíželi rozvolnění protiepidemických opatření.
Nouzový stav jsme nezvládli
Čas, který jsme spolu jako rodina trávili doma, nás velmi prověřil. I já musím narovinu říct, že to nebylo lehké. Máme s Marcelem dvě děti. Tříletá dvojčata Hanička a Janička nám dávala pěkně zabrat. Chvílemi nám bylo pěkně těsno. Když nouzový stav začínal, tak horké to ještě nebylo.
Já si libovala, že bude Marcel více doma a bude mi pomáhat. Neměl totiž otevřené hospody. Bylo jasné, že jakmile skončí v práci, budeme všichni spolu. Jenže přišly dny, kdy venku vládlo nepříznivé počasí a já byla s dětmi celý den doma. To manžela velmi rozčilovalo. Neměl klid na práci. Holky z nudy vymýšlely kraviny a byly dost hlučné.
Jsou obě divoké a unavit je je vážně těžké. Na mně bylo všechno. Uvařit každý den teplý oběd, udržet domácnost čistou a holky spokojené. Když počasí přálo, snažila jsem se s nimi být co nejvíce venku. Marcel se ale po měsíci změnil a začal být dost nevrlý. Pořád jsem slyšela: ,,Nemám tu klid na práci. Musíte chodit víc ven.“
Potřebovala jsem restart
Už ráno se nás snažil vypakovat. Loučil se slovy: ,,A domů nespěchejte, ať tu mám klid.“ Když jsme nedej bože přišly moc brzo, už byl naštvaný. Neměl po práci kam utéct. Někdy se mu to podařilo a šel si aspoň zaběhat. Nenapadlo ho, že by vzal děti ven sám a mně dopřál chvíli klidu.
Všechny dny byly stejné. Stupňovaly se jen naše hádky. Děti začaly být nezvladatelné a mně docházely síly. Cítila jsem, že potřebuji změnu nebo pomoc manžela, aby mi z toho nehráblo. Každý den jsem bedlivě sledovala zprávy, aby mi neuniklo, kdy se konečně otevřou školky. Dny doma byly utrpením. Nejhorší bylo to, že jsme neměli kam jít.
Možná to bude znít sobecky, ale cítila jsem se z dětí unavená. Navíc manžel zapomněl, že i já jsem zaměstnaná. Byla jsem domluvená ve firmě, že svoji práci budu dělat zásadně jen večer. Díky bohu měli pochopení. Manžel už nikoliv. Měl velký problém s tím, aby holky večer uložil nebo nedej bože umyl.
Odletěl sám na dovolenou
Pořád opakoval, jak je unavený a musí odpočívat. Nemohla jsem se dočkat dne, kdy to utrpení skončí. V den, kdy se opatření začala rozvolňovat, jsem bouchla šampus. Konečně nás čekal normální život. Tak jsem manželovi navrhla, abychom jeli na dovolenou. I za cenu všech testů a komplikací kolem. Společně jsme vybírali destinaci a nemohli se dočkat.
Překvapil mě, když řekl, že si to celé vezme na starost. Na mně bylo jen koupit holkám plavky a opalovací krémy. Dva dny před plánovaným odletem se stalo něco, co nás možná dožene k rozvodu. Marcel odcestoval sám. Mně poslal SMS zprávu až z letiště: ,,Bude nejlepší, když poletím sám. Potřebuji si odpočinout a s vámi by to nešlo. Až se vrátím, můžeme letět někam jako rodina. Pošlu vám fotky. Pa, Marcel.“ Nejdřív jsem dostala vztek, a pak přišly slzy. Má se vracet za pár dní. To, co udělal, mu nedaruji.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.