Naše čtenářka Věra je vdaná pět let za Radka. Jejich manželství je jako na houpačce a poslední dobou je toho na ní moc. Roky se snažila o nějakou změnu, ale bezúspěšně. Jednoho dne, když se opět pohádali, jí večer napsal bývalý přítel. Psali si tak dlouho, až se rozhodla, že pro útěchu bude chodit k němu.
Vždycky jsem považovala Radka za klidného muže, nikdy se moc nehádal a neuměl být sprostý. Dokonce ani když se nám na svatbě pokazilo skoro všechno, co mohlo. Nejdřív Radek píchl pneumatiku od auta, pak nám moje sestra ztratila prstýnky, které se díky bohu našly, ale strašně se zdržel obřad. Dýdžejovi se pokazila aparatura, takže jsme byli dlouho bez hudby, a do toho přijela večer záchranka, protože teta měla otřes mozku. Ani tehdy nebyl Radek nervní a řešil všechno s klidnou hlavou.
Jenže pár let po svatbě se začal měnit. Přestal sportovat, protože ho bolelo koleno a záda, takže většinu volného času proležel na gauči u televize a mně to lezlo na nervy. Musela jsem si vše zařizovat sama a nevěnoval se moc ani naší dceři Kláře, která se narodila ještě před svatbou.
Začal se hádat
Překvapilo mě, jak se začal projevovat a rozčilovat u věcí, nad kterými dříve mávl rukou. Shazoval mě, dával mi všechno za vinu a moje sebevědomí šlo do háje. Tenkrát jsem četla psychologické články a snažila se o nějakou změnu, ale bylo to k ničemu. Radek byl úplně jiný člověk. O milování už ani nejevil zájem a mně to popravdě také nic neříkalo.
Jednou večer mi Radek vyčítal, že se nestarám o domácnost, a já mu vysvětlovala, že ještě před hodinou bylo všude uklizeno a nemůžu za to, že dělá bordel všude, kudy chodí. „Rozhodně za tebou nebudu běhat jako pes a uklízet každých pět minut. Mě to také nebaví,“ řekla jsem mu, ale tím jsem ho ještě víc popíchla. Když šel spát a já zase všechno uklízela, přišla mi zpráva od bývalého přítele Tomáše. Neměla jsem vůbec náladu, ale nakonec jsem mu odpověděla. Tomáš měl své mouchy, ale vždycky mi rozuměl. Byli jsme jako nejlepší přátelé, jenže mně to tenkrát nestačilo, a tak jsem se s ním rozešla.
Potřebuji to
Jak jsme si psali, tak vycítil, že nejsem ve své kůži a napsal: „Jak to, že o tebe nikdo nepečuje jako o princeznu?“ Vyrazil mi tím dech. Hleděla jsem na ta slova strašně dlouho, Radek mě nepochválil ani nepamatuji a Tomáš se rozepsal o tom, jak si vybavuje můj úsměv a to, jak jsem byla po ránu roztomilá. Psali jsme si několik hodin a než jsem to smazala, přečetla jsem si to ještě jednou. Bylo to tak hřejivé.
Radek se se mnou druhý den opět hádal kvůli blbostem a já vzala telefon a napsala Tomášovi. Potřebovala jsem zvednout náladu a on tu pro mě byl. Dopadlo to tak, že jsme se domluvili, že si zajdeme na kávu. V kavárně mi lichotil, naslouchal mi, na což jsem nebyla vůbec zvyklá, a já tomu tak podlehla, že jsme skončili u něj doma. Říkala jsem mu, že to určitě neznamená, že bych Radka opustila, a on s tím souhlasil.
Za pár dní následovala další hádka a já opět skončila u Tomáše. Vždycky mě tak dobije energií a mám pocit, že s ním získávám zpět své sebevědomí. Přijdu si zase krásná, důležitá, a to je pro mě hrozně podstatné.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.